Benátky - kostel Santi Giovanni e Paolo
Bazilika Santi Giovanni e Paolo patří k nejvýznamnějším benátským kostelům a bývá označována za pohřebiště dóžat. Monumentální gotický chrám ukrývá nádherné renesanční hrobky, obrazy slavných mistrů i kapli připomínající vítězství Benátek v bitvě u Lepanta.
Gotický kostel Santi Giovanni e Paolo, zvaný také San Zanipolo, je jedním z nejdůležitějších svatostánků v Benátkách. S jeho výstavbou bylo započato v roce 1333 a měl sloužit jako mateřský kostel dominikánů. Proslavily ho především nádherné hrobky, pohřbeno je zde totiž 25 dóžat.
Pro kostely dominikánů je typická prostá hlavní loď, nejinak tomu je i u Santi Giovanni e Paolo. Hlavním cílem tohoto řádu totiž bylo kázat pro co největší shromáždění věřících, nezávisle na jejich postavení či majetku. Hlavním portálem se dostanete do vznešeného interiéru, ale než vstoupíte dovnitř, projdete kolem hrobky dóžete Giacoma Tiepola, jež zemřel v roce 1249. Jeho hrobka je ze čtyř hrobek nacházejících se u vnější fasády nejzdobnější.
Další tři hrobky členů rodiny Mocenigo jsou umístěny u vnitřní stěny fasády. Všechny jdou díly Pietra, Tullia a Antonia Lombardů, kteří byli označováni za tři nejvyzrálejší umělce své doby. V nejkrásnější hrobce je uložen dóže Pietro Mocenigo. Pietro je vyobrazen jako vznešená postava zarámovaná triumfálním obloukem. Hrobka tak oslavuje Pietra, ale chybí na ní jakákoliv náboženská ikonografie, která je pro hrobky typická.
Nejcennějším dílem uloženým v kostele je polyptych „Sv. Vincent Ferrerský se svatým Kryštofem a Šebestiánem“. Tento obraz je vrcholným dílem Giovanniho Belliniho, který jej vytvořil v roce 1465. Napravo od něj stojí urna, v níž je uložena kůže benátského generála Marcantonia Bragadina, jehož v roce 1571 zajali Turci, kteří ho nejdříve mučili a následně za živa stáhli z kůže.
Tři krásně zdobené hrobky vytvořené rodinou Lombardů jsou umístěny u severní zdi hlavní lodě. Nejkrásnější je hrobka dóžete Nicola Marcella zemřelého v roce 1474. Tuto nádhernou ukázku renesance vytvořil Pietro Lombardi. O 15 let dříve vytvořil ještě gotickou hrobku doplněnou baldachýnem, která byla určena pro dóžete Pasquala Malipiera, jenž zemřel v roce 1462.
Velmi ceněné jsou také tři obrazy uložené v jižním transeptu, jde o díla „Kristus nesoucí kříž“ od Alvise Vivariniho, „Korunovace Panny Marie“ od Cima da Conegliana a „Sv. Antonín Peruzzi rozdávající almužny chudým“ z roku 1542 od Lorenza Lotta. Po cestě směrem k hlavnímu oltáři si můžete všimnout hrobky dóžete Michele Morosiniho, jež zemřel roku 1382. Toto dílo oplývá byzantskými a gotickými prvky a patří k nejkrásnějším v kostele. U protější zdi se nachází další podobně zdobená hrobka patřící dóžeti Marcu Cornerovi (1368). Napravo je pak impozantní hrobka dóžete Andrea Vendraminiho (1478), kterou z bílého mramoru vytvořili Antonio a Tullio Lombardové.
Další hrobky jsou uloženy u zdi severního transeptu. Zde odpočívají hlavně Verniové, příslušníci jedné z nejmocnějších benátských patricijských rodin. Nejvýznamnějším členem této rodiny byl dóže Sebastiano Venier, který zemřel v roce 1578. Byl velitelem vítězné flotily, která v bitvě u Lepanta v roce 1571 porazila Turky. K oslavě tohoto vítězství byla postavena kaple Capella del Rosario stojící v sousedství. Jelikož bylo vítězství vybojováno v den svátku Panny Marie Růžencové, byla po ní kaple pojmenována. Nejkrásnější je strop s obrazy od Veroneseho.