NP Gran Paradiso – na skok do velkého ráje

NP Gran Paradiso – na skok do velkého ráje

Parco Nazionale del Gran Paradiso je prvním a tak i nejstarším národním parkem na území Itálie. Byl založen v roce 1920, ale již v roce 1856 byla oblast dnešního národního parku prohlášena králem Vittorem Emanuelem II. Savojským za soukromý honební revír, který král posléze věnoval státu.

Park tak v podstatě vznikl jako rozsáhlá lovecká rezervace sloužící na ochranu populace kozorožce horského, který byl vinou intenzivního lovu v 19. století téměř vyhuben. Poslední kusy tohoto druhu našly své poslední útočiště právě ve zdejší přírodě. V současnosti žije na území parku asi 5 000 kusů. V současné době se národní park Gran Paradiso, jehož název by se dal přeložit jako „Velký ráj“, rozkládá na ploše 730 kilometrů čtverečních a patří k nejstarším chráněným oblastem v celé Itálii.

Autor: Massimiliano Sticca

Na francouzské straně Alp na něj bezprostředně navazuje další národní park - Vanoise. Gran Paradiso spojuje oblast Piemontu na severozápadě Itálie s údolím Valle d´Aosta a chrání tak horskou scenérii žulového masívu Gran Paradiso, který dosahuje nadmořské výšky 4061metrů. Tato ledovci pokrytá hora dominuje celému kraji a je jediným zcela italským vrcholem, který ční do výšky více než 4000 metrů. Vrchol Gran Paradisa je často navštěvován především v letní sezóně, kdy je hora doslova obsypána lidmi. Z masívu stékají desítky horských říček, mezi nimiž vyniká řeka Dora Baltea protékající impozantním údolím do Pádské nížiny.

V národním parku Gran Paradiso se setkáte s typicky alpskou přírodou, která se vyznačuje pustými vrcholky hor, alpskými loukami a rozlehlými údolími. Neodmyslitelnou součástí jsou také ledovce a stálý sníh, který poskytuje horám jakousi přirozenou ochranu. Vody stékající z ledovců poté zavlažují alpské louky poseté stovkami květů, ale také modřínové, borovicové a jedlové lesy. Park protínají dobře udržované silnice a pěšiny, díky kterým je možno se pohodlně dostat až do nitra parku. Úzké vysokohorské silničky končí v posledních vysoko položených vesničkách ve výškách 1500 - 2000 metrů. Ještě výš, až do cca 3000 metrů, se klikatí horské stezky pastevců, kteří po nich vyhánějí stáda ovcí a skotu na letní travnaté pastviny zvané „alpeggio“. Právě ze zdejšího vysokohorského mléka se vyrábí jedinečný a vyhledávaný sýr zvaný „fontina“.

Nejčastěji turisté přijíždějí do parku z Valle d´Aosta, tedy z jeho severní strany. Tudy vedou tři silnice: Val di Rhemes, Val Savarenche a Val di Cogne. Všechny tři poskytují nádherný výhled do okolní krajiny. Park je také protkán množstvím značených turistických stezek nejrůznějších délek a náročností, stačí si jen vybrat podle svých možností. Pokud nemáte dostatek času na prozkoumávání jednotlivých silnic, vyberte si tedy silnici SS507 vedoucí údolím Val di Cogne, kudy se dostanete k hlavnímu turistickému centru oblasti, vesničce Cogne.

Cogne je jakousi turistickou základnou, kde návštěvníci najdou vše potřebné. V informačním centru mohou získat informace o stezkách, ubytování, stravování a dalších věcech. Nedaleko vesnice se nachází nádherný hrad Aymavilles, nebo malebná vesnička Pondel, která je významná hlavně svými památkami z římské doby – uvidíte zde akvadukt a římský most z 3. století. Nejkrásnější alpské scenérie je možné spatřit, vydáte-li se po silnici do klidné vesničky Lillaz. Úchvatná je již samotná vesnička, místní domy jsou totiž pokryty tradičními břidlicovými taškami. Krásná je také procházka, pokud se vydáte z Lillaz na sever a projdete se podél údolí, které je lemováno mnoha vodopády – například Cascata di Balma.

Autor: Francesco Sisti

Dalším záchytným bodem národního parku je rušná vesnička Valnontey, která je zároveň výchozím bodem jedné z nejpopulárnějších stezek parku. Stezka vás nejdříve vyvede do horského sedla Vittorio Sella, poté se projdete kolem jezera Lago di Lauson a přes horské sedlo Sella Herberet se vrátíte zpět. Takovýto výlet ovšem zabere spoustu času, vyhraďte si na něj proto celý den. Vyberte si raději všední den, protože o víkendech jsou tady doslova zástupy turistů. Zajímavá je ovšem i samotná vesnička Valnontey, v roce 1955 v ní byla otevřena zahrada Giardino Alpino Paradisia, v níž se můžete pokochat množstvím druhů divokých alpských rostlin a květin, které se zde pěstují. Zahrada je otevřena od poloviny června do konce září.

Národní park Gran Paradiso chrání nádhernou alpskou přírodu a také řadu živočišných druhů. Kromě nádherných scenérií tak sem tam zahlédnete také zvířata žijící ve volné přírodě. Na vysokohorských pastvinách, v údolích, nebo v křovinách při horní hranici lesa se můžete potkat se symbolem tohoto národního parku – již zmiňovaným horským kozorožcem. Tento sudokopytník patří mezi ohrožené evropské druhy. Od roku 1821 však patří mezi chráněná zvířata a tak se jeho počty úspěšně rozrůstají. V parku dnes nemá kozorožec žádného přirozeného nepřítele, proto v jeho rozmnožování nic nebrání. Ochránci přírody a správci parku měli v úmyslu vysadit v Gran Paradisu rysy a vlky, čímž by se přirozeně redukovaly počty kozorožců, všechny snahy však zatím byly marné. Početnou skupinou zvířat obývající park jsou také kamzíci a nechybí ani svišti, jejichž pískot uslyšíte na svých výletech poměrně často. Pokud chcete mít jistotu, že kamzíka nebo kozorožce spatříte, vydejte se na procházku kolem Valnontey a úspěch je zaručen!

- jap -

Další články, které mimo jiné na stránkách o Itálii najdete, jsou:
Trentino - Val di Sole
Údolí Eisacktal
Lago di Como – vnitrozemské moře Itálie
Ukrytá krása Perugie
Cinque Terre

Článek byl zobrazen 8 035 krát.