Sardinie - ostrov kamenných věží

Sardinie - ostrov kamenných věží

Většina lidí si pod jménem Sardinie asi představí jedno z mnoha dovolenkových míst s plážemi a hotely. To je ovšem pohled velmi zjednodušený. Sardinie, ostrov dnes patřící Itálii, je především místo s pozoruhodnou historií a s krásnou přírodou.

Jak se tam dostat? Samozřejmě můžete letecky, ale pokud chcete Sardinii skutečně poznat, je lépe použít vlastního motorového vozidla a dopravit se sem po vlastní ose. Trajekty se na mnohahodinovou plavbu vydávají z několika italských přístavů a míří nejčastěji do Olbie. Připlout můžete rovněž ze sousední Korsiky, kde plavba z Bonifacia do Santa Teresa di Gallura trvá zhruba 50 minut. Sardinie je dosti hornatá, ačkoliv oproti zmíněné Korsice jsou kopce nižší a oblejší a krajina je celkově méně divoká, zato však vyprahlejší.

Když už jsme na Sardinii, musíme najít ubytování. Ani to není žádný problém – je zde dost hotelů nejrůznějších typů, stejně jako řada dobře vybavených kempů. Bohužel, některá místa už jsou poněkud přelidněna a turistický průmysl občas trochu ubíjí původní ráz ostrova. Ale zatím tomu tak není všude.

Členité pobřeží je velmi rozmanité, od vysokých a nepřístupných žulových útesů až po rozlehlé pláže, které patří k nejkrásnějším v Evropě. Moře bývá teplé, čisté a smaragdově modré, někdy nás mohou potěšit (nebo zaskočit) dosti velké vlny a na své si přijdou i milovníci potápění.

Na začátku jsme zmínili bohatou historii Sardinie, která je ovšem stále trochu nejasná a tajemná. Najdeme tady například mnoho megalitických památek, kterými je ostrov doslova posetý. Patří mezi ně třeba tzv. „hrobky obrů“ (Tomba del Gianti), ale ponejvíce kamenné věže zvané nuragy. Hlavně v centrální části ostrova spatříte tolik nuragů, kolik je libo. Vždyť se jich do dneška dochovalo několik tisíc, přičemž původní počet si nikdo netroufá odhadnout. Věže jsou různě veliké i tvarované, většinou mají uvnitř točité kamenné schodiště a někdy i několik pater. Při jejich stavbě nebyla použita žádná malta ani jiný spojovací materiál, přesto drží i po cca 3800 letech.

O jejich stavitelích i účelu existuje mnoho teorií a dohadů - snad se jednalo o propracovaný obranný systém, možná to byly budovy obytného či náboženského charakteru, či nějaká kombinace zmíněného, a nebo něco úplně jiného. Ve skutečnosti téměř nic nevíme. Ke všemu se na severozápadě ostrova nachází zvláštní monument Monte d´Accoddi, který nápadně připomíná jihoamerické pyramidy či babylónské zikkuraty…

Aby byl obraz úplný, je třeba zmínit četné sardinské vinice a olivové háje, obé poskytující lahodné produkty. Kromě toho objevíme i korkové, eukalyptové a dubové lesy, aromatické pinie a typické nízké porosty různých druhů rostlin, zvaných macchia či garrigue. Díky ostrovní izolovanosti na Sardinii existuje řada endemických rostlinných druhů.

Romanticky založení návštěvníci by neměli vynechat oblast Barbagia, kde žijí divocí koně, nebo pozorování plameňáků.

No a aby člověk při zkoumání té krásy neumřel hlady, musí ochutnat zdejší kuchyni. Ta je dnes hodně podobná italské, avšak odráží v sobě místní vlivy. Časté jsou ryby, plody moře, ale i jehněčí a vepřové.

A na závěr jedna zajímavost. I když se na Sardinii oficiálně mluví italsky, místním se to příliš nezamlouvá. Původní sardinština je svébytný románský jazyk, který se obyvatelé stále snaží uchovat. V některých oblastech se vzhledem k historickým souvislostem mluví dokonce katalánsky! Věřme tedy, že si Sardinie zachová svůj půvab a originalitu, pro které je tak zajímavá.

- red -

Další články, které mimo jiné na stránkách o Itálii najdete, jsou:
Padova
Janov - Kolumbovo město… nebo ne?
Milán - město uprostřed roviny
Rudá Bologna
Vesus - úctyhodný velikán

Článek byl zobrazen 7 425 krát.