Galleria Borghese

Galleria Borghese

V nádherném římském parku Villa Borghese se nachází několik významných muzeí a galerií, mezi nimiž vyniká především krásně zrekonstruovaná třípatrová budova, v níž sídlí Galleria Borghese. Tato soukromá galerie umění opatruje unikátní díla italského baroka a renesance od takových velikánů jako byl Leonardo da Vinci, Caravaggio, Tizian či Rubens.

Umělecká sbírka galerie Borghese byla založena mecenášem umění, kardinálem Scipionem Borghesem v letech 1605 až 1633, který byl v té době vášnivým sběratelem umění. Kardinál pobýval v centru Říma, kde bydlel v paláci na Piazza Fontanella Borghese. Počátkem 16. století si však nechal na obrovském pozemku postavit letní sídlo, kam také uložil obrovskou rodinnou sbírku soch. V napoleonské době, přesněji v roce 1807 byl Scipionův potomek Camillo, který byl manželem Napoleonovy sestry Pauline Bonaparte, donucen svým švagrem Napoleonem k odevzdání velké části rodinné umělecké sbírky do pařížského Louvru. Do Francie tehdy putovalo na 374 kusů nejrůznějších velmi ceněných děl.

Později však byla sbírka obnovena a byly k ní připojeny ještě další přírůstky a vykopávky objevené na pozemcích patřících rodině Borghese. Roku 1891 byla do Říma přestěhována také rodinná sbírka obrazů. Finanční problémy nakonec v roce 1902 donutily prince Paola k tomu, že vilu i přilehlé parky prodal státu. V současné době je Villa Borghese po rozsáhlé rekonstrukci a pyšní se fasádou skládající se z centrálního portika a dvou předsunutých věží, které ji ze stran obklopují. Dvoukřídlým schodištěm je možné se dostat nahoru k hlavnímu vchodu, který je ovšem chápán jako přízemí. Části fasády jsou zdobeny štuky a dekorativními nikami. Při návštěvě byste si neměli nechat ujít tajnou zahradu, která byla upravena v renesančním stylu.

Také vnitřní výzdoba vily je renesanční a opravdu uchvacující. Na stropech můžeme vidět fresky, stěny jsou přepychově obloženy a doplněny ozdobami z umělého mramoru. Krbové římsy jsou z porfyru a k vidění jsou zde i pozlacené ozdobné lišty a mramorové intarzie. Zdejší sochy jsou tematicky sladěny a na mnoha místech zdobí stěny jedinečné obrazy. V přízemí se nachází sbírka soch, mezi nimiž jsou dokonce některé z nejznámějších soch Itálie. Ve vstupní hale si můžete všimnout podlahové mozaiky z pozdně římského období, tedy ze 4. století, na níž jsou znázorněny gladiátorské bojové scény. Jednotlivé mozaiky s portréty gladiátorů byly vykopány na pozemku rodiny Borghese a jsou zajímavé především svým realismem. Na klenutém stropě je zase vyobrazeno vítězství Římanů nad Galy.

V místnosti č. 1 se nachází Canovova mramorová socha Napoleonovy sestry Paoliny Borghese, známé spíše pod jménem Paolina Bonaparte. Je vyobrazená polonahá na pohovce. Její manžel Camillo tuto sochu údajně po mnoho let držel pod zámkem, protože byl pohoršen nedostatkem cudnosti své ženy. Prohlédnout si zde můžete také tři výjimečné Berniniho sochy, které vytvořil ještě v dobách svého mládí. Místnosti č. 2 ukrývá sochu Davida z roku 1624, která je vlastně sochařským autoportrétem. Ještě krásnější sousoší si můžete prohlédnout v místnosti č. 3., kde je vystaven „Apollón a Dafné“. Socha znázorňuje nymfu Dafné, která se snaží Apollónovi uniknout a její ruce i nohy se proměňují ve vavřínový strom. Vznikla tak dvě propletená těla, která svědčí o umělcově schopnosti zachytit charakter povrchu pokožky i vlasů.

V další místnosti je vystavena socha z roku 1622 s názvem „Únos Porsepiny“. Zajímavé je sledovat, jak se Plútónovy prsty boří do Porsepinina stehna. Vaši pozornosti by však neměla uniknout ani samotná výzdoba tohoto sálu. Poslední místnost v tomto podlaží je zajímavá spíše obrazy. Nachází se zde například šest vynikajících děl od Caravaggia – jde o obrazy jako „Svatý Jeroným“, „David s hlavou Goliáše“, „Madonna del Serpente“nebo „Bacchino Malato“ (Nemocný Bacchus).

V patře se nachází obrazová galerie Pinacoteca, kde je vystaven jeden nádherný obraz vedle druhého, jejichž autory jsou nejznámější malíři v historii západní civilizace. Vidět zde můžete díla Belliniho, Bronzina, Correggia, Cranacha, Domenichina, Fra Bartolomea, Lanfranca, Lorenza Lotta, Pinturicchia, Raffaela, Reniho, Rubense, Tiziana a Veronese. Obzvláště krásná je místnost č. 9, kde visí Boticelliho pestrý obraz „Madonna son Bambino, S. Giovanni e Angeli“ přibližně z roku 1488. Kromě něj se v této místnosti nachází ještě Raffaelova „Mladá žena s jednorožcem“ z roku 1506 a „Sejmutí Ježíše z kříže“ z roku 1507 od stejného autora. V další místnosti naleznete Bronzinův neobvyklý obraz mladého Jana Křtitele s názvem „San Giovanni Battista“.

Na stropě je vyobrazen Herkules, ale návštěvníka zaujme také bohatá výzdoba geometrických tvarů a sytých barev. Jsou zde vidět pozlacení draci a orli, kteří jsou symbolem rodiny Borghese. V místnosti č. 14 se nachází některá Berniniho díla, včetně dvou autoportrétů, busty jeho patrona Scipiona Borghese i terakotový model sochy Krále Slunce, Ludvíka XIV., která nakonec nebyla nikdy vytvořena. Bernini společně s Caravaggiem patřili k Borghesovým oblíbeným umělcům a kardinál k nim choval bezmezný obdiv. Obraz Federica Barocco s názvem „Aeneas prchající z hořící Tróje“ inspiroval Scipiona Borghese k tomu, aby zadal Berninimu výrobu velkého mramorového sousoší, které je nyní k vidění v přízemí vily. Do poslední místnosti č. 20 byl umístěn krásný a slavný obraz „Láska nebeská a láska pozemská“ a také několik dalších děl od Tiziana.

I v současné době si sbírka uchovává charakteristické rysy vynikající soukromé galerie a je odrazem vytříbeného vkusu jejího zakladatele.