Lázně císaře Diokleciána

Lázně císaře Diokleciána

Na území Říma byly v roce 306 našeho letopočtu otevřeny lázně císaře Diokleciána, který panoval v letech 284 – 305. Byly tak rozlehlé, že se v nich mohlo najednou rekreovat na 3000 lázeňských hostů. Vnější konstrukci lázní se podařilo dochovat dodnes, což svědčí o umění tehdejších stavitelů.

Stejně tak jako v Trajánových a Caracallových lázních se i v těch Diokleciánových nachází místnosti jako natatio (velký obdélníkový plavecký bazén), frigidarium (studená lázeň), tepidarium (vlažná lázeň) a calidarium (teplá lázeň). Tyto prostory jsou umístěny podél střední osy.

Papež Pius IV. požádal v roce 1561 již šestaosmdesátiletého Michelangela, aby v jedné části Diokleciánových lázní vystavěl kostel. On tak učinil a postavil kostel Santa Maria degli Angeli. Vstup do kostela byl vybudován v apsidě calidaria a chrámová předsíň na místě antického tepidaria. V 18. století však byl Michelangelův kostel přestavěn architektem Luigim Vanvitellim, který změnil osu kostela a naproti vchodu vybudoval nový hlavní oltář. Z Michelangelovy původní hlavní lodi se tak stala nezvykle velká příčná loď, jejíž rozměry jsou ohromující – na délku má 90 metrů, na šířku 26 metrů a je přes 27 metrů vysoká. Je tvořena osmi masivními žulovými sloupy, které jsou vysoké 14 metrů.

Určitě byste neměli vynechat prohlídku velké křížové chodby, která byla postavena v roce 1565 a je rovněž připisována Michelangelovi. Chodba byla součástí kartuziánského kláštera. V roce 1889 byla část Diokleciánových lázní přebudována na Národní muzeum města Říma, které se postupně rozrostlo do dalších tří přilehlých objektů. V současnosti zde sídlí Epigrafické muzeum vystavující 10 tisíce nápisů a náhrobních pomníků. K vidění jsou zde také mozaiky a fresky ilustrující denní život v antickém Římě, který se většinou soustředil kolem náboženství, vzdělání a povolání.