Museo di San Marco

Museo di San Marco

Milovníci umění by si při návštěvě Florencie neměli nechat ujít Museo di San Marco, které bylo v minulosti součástí dominikánského kláštera San Marco. Toto muzeum dnes ukrývá úchvatná díla někdejšího mnicha a převora kláštera Fra Angelica, který patřil mezi nejvýznamnější renesanční malíře Itálie. 

Vybudování kláštera i majestátní knihovny, která je jeho součástí, v minulosti značně podporoval Cosimo de´Medici.  V letech 1437 – 1452 dokonce financoval rozšíření celého klášterního areálu. Jakmile dnes vstoupíte do bývalého klášterního komplexu, ocitnete se v křížové chodbě Chiostro di Sant´Antonino, která je dílem oblíbeného architekta Medicejů - Michelozza. Ten ji navrhnul ve 40. letech 15. století. Chodba nese jméno florentského arcibiskupa Antonina Pierozziho žijícího v letech 1389 – 1459, který byl prvním převorem kláštera a zároveň duchovním vůdcem Fra Angelica. 

Ve čtyřech rozích křížové chodby si můžete prohlédnout již poněkud vybledlé fresky Fra Angelica. Mnohem větší díla tohoto umělce jsou pak umístěny napravo od křížové chodby, v místnosti s názvem Ospizio dei Pellegrini. Původně byly tyto prostory používány jako vítací místnost pro poutníky. Obrazy, které zde dnes vidíte, byly nashromážděny z kostelů a jiných budov po celé Florencii. Najdete mezi nimi i dvě největší díla Fra Angelica: „Madonna dei Linaiuoli“ z roku 1433, která vznikla na zakázku cechu tkalců a „Oltářní obraz sv. Marka“ z roku 1440, jež si objednali Medicejové pro kostel San Marco. Na obrazech si můžete všimnout přítomnosti Kosmy a Damiána. Tyto dva lékaře – bratry si vybrali Medicejové za své patrony. 

Dveřmi ve vzdálenějším pravém rohu se dostanete do místnosti Sala del Lavabo, která sloužila k očistě před jídlem. Název místnosti pochází z italského slova „lavare“, což znamená „umývat se“. Na stěnách u vchodu si můžete všimnout dalších fresek Fra Angelica. Velký refektář vpravo ukrývá obraz „Poslední večeře“ od Giovanniho Soglianiho z 16. století. 

V klášterních refektářích, kde se scházeli řeholníci k jídlu, bylo z pochopitelných důvodů častým tématem na obrazech tzv. večeřadlo – Cenacolo. Ve Florencii se nachází hned několik obrazů s takovýmto tématem. Jeden z nejkrásnějších namaloval v roce 1480 Domenico Ghirlandaio. Je uložen v malém refektáři Refettorio Piccolo v klášteře San Marco. Dostanete se k němu tak, že projdete průchodem z křížové chodby kolem starého klášterního zvonu. 

Další úchvatné dílo Fra Angelica, freska s názvem „Ukřižování“ z roku 1441, je umístěna v sousední kapitule. Abyste se dostali k původním místnostem pro hosty, kterým se říkalo Forestieria, musíte projít chodbou ukrytou za refektářem. Právě zde najdete spoustu archeologických úlomků a navíc se odtud naskýtá hezký pohled na křížovou chodbu svatého Dominika, jež je pro veřejnost uzavřena. 

To nejkrásnější dílo Fra Angelica však na návštěvníky čeká nad schodištěm vedoucím do prvního patra muzea. Jde o obraz „Zvěstování“, který je považován za nejdokonalejší vyobrazení tohoto tématu v západním umění. Pohled na něj je doslova uměleckým zážitkem. Všimnout si můžete nápisu, který upozorňoval mnichy, aby se vždycky, když prochází kolem obrazu, pomodlili Zdrávas Maria. 

Dále je v prostorách kláštera k vidění 44 cel, ve kterých mniši spávali. Ve většině z nich se nachází jednoduché zbožné fresky od Fra Angelica a jeho žáků, které sloužily mnichům jako pomůcka při rozjímání. Obzvláště zajímavé jsou cely číslo 1, 3, 6 a 9 s obrazy „Noli mi tangere“, což znamená doslova „Nedotýkej se mě“, „Zvěstování“, „Proměnění Páně“ a „Korunovace Panny Marie“. Když na konci chodby odbočíte doprava, dostanete se ke třem místnostem, ve kterých kdysi bydlel Girolamo Savonarola. Tento mnich si poté, co v roce 1494 Medicejové na čas ztratili svou moc, zotročil Florenťany. Navštívit můžete také knihovnu, kterou na náklady Medicejů navrhnul Michelozzo v letech 1441 – 1444.