Djerba - Odysseův ostrov

1.4.2026 / redakce

Djerba není jen ostrov krásných pláží a hotelových resortů. Největší ostrov severní Afriky nabízí také tisíciletou historii, berberskou kulturu, starobylé mešity, slavnou synagogu i atmosféru, která si podle legendy podmanila samotné Odysseovy námořníky.

Odysseus kdysi během svých pověstných cest uviděl neznámý ostrov. Protože se svými námořníky plul už velmi dlouho, potřeboval doplnit zásoby a rozhodl se přistát u jeho pobřeží. Vyslal skupinku mužů na průzkum a čekal na jejich zprávy, avšak nikdo se nevracel.

Pln obav je proto šel hledat, a tu ke svému překvapení zjistil, že námořníci jsou v pořádku – jen se nechtěli vrátit. Místní obyvatelé byli totiž velmi pohostinní a nabídli jim jídlo, které nazývali „lotos“. To muže tak očarovalo, že už nechtěli plout dál. Nakonec je musel Odysseus spoutat a dostat zpět na loď násilím…

Co bylo oním lahodným pokrmem? Jedna z teorií říká, že to byly datle, ale pravdu už asi nikdy nezjistíme. Avšak jméno místa, kde se námořníkům tak líbilo, je dobře známé: Djerba.

Tento ostrov na jižním konci Gabeského zálivu je se svými 520 km2 a 120 000 obyvatel největším v severní Africe. Patří Tunisku a je mostem spojen s jeho pobřežím, ale úplně typické Tunisko to není. Má pohnutou historii, neboť se tu vystřídala celá řada nájezdníků a vládců, od Féničanů přes Kartagince, Římany a další starověké národy přes Normany až k Arabům. Dokladem bouřlivých časů jsou "menzely", tradiční domy místních obyvatel, stojící v bezpečné vzdálenosti od břehu a vypadající jako malé pevnosti. A co je tedy na pobřeží? Hotely, hotely a…ještě více hotelů, hlavně na severovýchodě ostrova. Dlouhé písčité pláže a mělké teplé moře sem lákají milovníky slunění z mnoha zemí, včetně České republiky.

Ostrov Djerba je dosti vyprahlý, za rok tady naprší jen asi 200 mm srážek. V písčité půdě rostou olivovníky, fíky a datle, jejichž kvalita však díky suchu není moc veliká  (i přes intenzivní zavlažování) a z toho důvodu se používají hlavně jako krmivo pro velbloudy. Proto se dnes nezdá pravděpodobné, že by tak chutnali Odysseovým mužům, avšak ve starověku tady mohlo být klima jiné a vlhčí.

Protože na pobřeží, jak už bylo naznačeno, toho není mnoho k vidění, stojí za to si půjčit kolo nebo moped a vyrazit na prohlídku rovinatého vnitrozemí. Djerba je jakousi oázou náboženské tolerance. Stojí tu asi 300 mešit, z nichž některé patří vyznavačům zvláštní rané formy islámu, zvané Ibadi (Al-Ibadíja). Nejsou to ani šíité, ani sunnité. Na ostrově se vyznavači této víry udrželi, ačkoliv z jiných částí Afriky byli vytlačeni. Přiklonila se k ní i většina původních obyvatel, Berberů. Mimochodem, Djerba je jedním z mála míst v Tunisku, kde se ještě mluví berbersky, jazykem téměř 3000 let starým.

Na Djerbě také existuje početná židovská komunita se známou synagogou La Ghriba. Židé tu žijí už od 6. st. př.n.l. a i přes teroristický útok v roce 2002 nejsou mezi nimi a místními Berbery a Araby výraznější problémy. Navíc Djerbu obývá ještě několik set křesťanů. Můžete proto navštívit kostel, mešitu i synagogu.

Největším a de facto jediným městem ostrova je čtyřicetitisícový Houmt Souk („místo trhu“). Několik zdejších tržišť je ideálním místem k procvičení smlouvání a nákupu suvenýrů. Typické jsou bubínky, vodní dýmky, kameny, keramika či třeba vyřezávané dřevěné šachy. Obchodníci mají většinou výborný odhad na lidi a už zdálky na vás volají česky. Dámy možná podlehnou a nechají si na tělo henou namalovat exoticky vyhlížející obrázek.

Každopádně, rozhodnete-li se pro dovolenou na Djerbě, nezůstávejte uzavřeni v hotelových komplexech. Vydejte se prozkoumat ostrov, nebo i pevninu, a zkuste poznat a pochopit jinou kulturu. Určitě zjistíte, že všude žijí dobří lidé, od kterých se můžeme lecčemus přiučit.