Elba - Napoleonovo příjemné vězení

Elba - Napoleonovo příjemné vězení

Elba by určitě nebyla tak známá, nebýt Napoleona. A to přesto, že slavný vojevůdce se zde nedobrovolně „rekreoval“ jen necelých 10 měsíců. Ale k tomu se ještě vrátíme.

Ostrov Elba leží asi 20 kilometrů od přístavního města Piombino, mezi italským pobřežím a Korsikou. Se svou rozlohou 224 km² je největší v Toskánském souostroví a zároveň třetím největším ostrovem Itálie (po Sicílii a Sardinii). Byl dobře známý už ve starověku, kdy jej obýval ligurský kmen Ilvatů. Od nich také ostrov získal své původní jméno Ilva. Lidé zde brzy objevili naleziště železné rudy, už tehdy velmi cenné suroviny. Není proto divu, že Etruskové ostrov násilně obsadili a otevřeli zde první doly. V jejich šlépějích následovali i Římané. V nejistých dobách po pádu římského impéria Elbu sužovaly nájezdy různých útočníků, až se v 11. století dostala pod křídla Pisánců. Později ještě několikrát změnila majitele, většinou prodejem mezi různými italskými rody. Samozřejmě se zcela nevyhnula ani válkám, přístav Porto Azzurro například obsadili počátkem 17. století Španělé, zanechajíce zde pro turisty působivé opevnění. V roce 1802 na Elbu přišli Francouzi a spolu s nimi i ekonomický růst.

Po několika letech a různých dějinných zvratech nastalo dnes nejznámější období dějin ostrova. 3. května 1814 sem do nuceného exilu přišel Napoleon Bonaparte. Oficiálně byl jmenován císařem ostrova a dokonce měl k dispozici osobní gardu o síle 600 mužů. Jeho svoboda však končila v okolních vodách, kde hlídkovaly britské lodě. Napoleon však ani tady nelenil a zavedl mnoho ekonomických a sociálních reforem, čímž přispěl ke zlepšení života místních obyvatel. 26. února 1815 se mu podařilo uprchnout zpět do Francie, kde před svou konečnou porážkou u Waterloo ještě chvíli vládl. Pak byl pro jistotu odklizen na ostrov mnohem opuštěnější a vzdálenější od pobřeží, Svatou Helenu. Ale to už je jiný příběh.

Vraťme se na Elbu, která později připadla Toskánskému velkoknížectví, aby se roku 1860 stala součástí sjednocené Itálie. Kromě 2. světové války, kdy ji obsadili Němci, zůstala italská dodnes.

V současnosti je Elba cílem turistů, které dílem lákají její přírodní krásy a příznivé klima, mnoho však také přijíždí hledat Napoleonovy stopy. Mezi lákadla ostrova patří bujné subtropické rostlinstvo s mnoha druhy sukulentů, eukalypty, oleandry, fíkovníky atd., na své si přijdou rovněž ti, kterým učarovali kameny. Elba je totiž nalezištěm krásných polodrahokamů a obecně zajímavých minerálů. K tomu samozřejmě musíme připočíst příjemné středomořské klima a průzračné moře, skýtající možnosti k potápění a průzkumu podmořského života či několika potopených vraků.

Setkáte se i s typickou italskou architekturou, s malebnými domky, úzkými uličkami, příjemnými krámky, kavárničkami lákajícími k posezení i restauracemi, nabízejícími různá jídla – od pizzy přes těstoviny po ryby a mořské plody. Prohlédnout si můžete maják Forte Stella nebo pevnost ze 16. století. Turisté jistě uvítají výšlap na nejvyšší horu ostrova, Monte Capanne (1 019 m n.m.), ti méně zdatní využijí pro cestu k vrcholu lanovku. Tak či tak, všechny čeká nádherný výhled.

Během prohlídky ostrova narazíte na stopy zmíněné těžby rud, na východním pobřeží u Rio Marina přímo na povrchové doly.

A co Napoleon? Asi nejvýraznější památka na jeho pobyt se nachází 6 km západně od hlavního města Portoferraia, na svahu zalesněného kopce Monte San Martino (370 m). Tady, mezi bujnou vegetací, stojí Villa Napoleone, letní rezidence bývalého císaře.

Elba není velká, pro zběžnou prohlídku vám bude, při využití auta nebo půjčeného skútru, stačit jeden den. Podrobnější průzkum samozřejmě trvá déle. Většina návštěvníků sice zůstává na plážích v hotelových komplexech a v pobřežních osadách, přesto je během turistické sezóny prakticky na celém ostrově dost plno. Proto je k lepšímu poznání Elby vhodnější mimosezónní termín. Jestliže nemáte možnost nebo chuť použít motorové vozidlo a pěšky se vám nechce, dá se k transportu zapůjčit horské kolo a využít sítě cyklostezek. A chcete-li si užít více klidu, zamiřte na jihozápadní pobřeží, které je nejméně obydlené a dají se tu objevit krásné pláže.

A abychom nezapomněli, asi nejlepším suvenýrem je zdejší vyhlášené víno vynikající kvality.

Autor: Michal Hamšík

Článek byl zobrazen 11 243 krát.