Forum Romanum

Forum Romanum je nejstarší částí Říma, která byla v dobách antiky centrem veškerého dění.  Nacházelo se zde mnoho významných staveb, ale místo bylo využíváno také řečníky a politiky. V současné době si na místě můžete prohlédnout jen hromadu ruin, které však byly svědkem toho, jak se psaly světové dějiny.

Ještě před výstavbou Fora Romana se na tomto místě, mezi pahorky Palatinem, Kapitolem a Esquilinem rozkládala jen bažina. Ta byla za vlády římského krále Targuinia Prisca v 6. století př. n. l. vysušena díky etruskému kanalizačnímu systému Cloaca Maxima, jenž odváděl vodu do řeky Tibery. Poté se zde nacházelo pohřebiště patřící k malé vesnici. Možná právě z té doby pochází i název „forum“, který v latině znamená „venku“. Místo mělo v následujících letech ještě další využití, sloužilo jako skládka či veřejné tržiště. První stavby se na nově vzniklém náměstí začaly postupně objevovat až v 7. století př. n. l., tedy v době vlády prvních etruských králů.

Autor: Ville Miettinen

S rozvojem císařství a během vlády Julia Caesara se zde začaly objevovat stavby spojené s politickým, náboženským a občanským životem.  Vedle sebe zde stály patricijské domy, obchody, chrámy, baziliky a trhy. Nastala zde doslova stavební horečka, která dospěla až k tomu, že se zde lidé doslova bili o místo a politici se předháněli v tom, čí stavba bude honosnější. Stavebním materiálem byl mramor, pozlacený kov a opracované kameny. Vše ustalo až s příchodem 2. století našeho letopočtu a to jen proto, že už vlastně nebylo ani kde stavět.

Sláva Fora Romana se začala ztrácet v dobách pádu Římské říše a na stavbách se začal projevovat zub času. Tomu, aby se z takto vyspělého města staly ruiny, dopomohl ve 3. století požár, následovala četná zemětřesení a dílo zkázy pak bylo dokonáno barbarskými dobyvateli. Mnoho zdejších mramorových kamenů bylo odvezeno a byly použity na stavbách kostelů a paláců. Mnoho z nich odnesli i místní obyvatelé, kteří si s nimi vylepšovali své příbytky. Z kdysi velkolepého a okázalého Fora se tak stal opět pustý zarostlý prostor připomínající dávné bažiny, jen s tou výjimkou, že se zde teď pásla hospodářská zvířata. Místo dostalo dokonce hanlivou přezdívku „campo vaccino“, tedy „pastvina pro krávy“.

Archeologové se do těchto míst začali hrnout teprve v 18. století, kdy se zde konaly první pokusné vykopávky, při kterých došlo ke znovuobjevení Fora Romana. Pomalu a opatrně byly odkrývány pozůstatky jednotlivých antických staveb. První systematický archeologický průzkum proběhl na přelomu 18. a 19. století pod vedením italského archeologa Carla Fea. Tomu se v roce 1803 podařilo objevit pozůstatky mohutného oblouku Septimia Severa a později i dalších chrámů. V následujících letech začalo místo přitahovat badatele ze všech koutů světa a tak se podařilo odkrýt ruiny mnoha chrámů a bazilik. Hlavní archeologické práce byly dokončeny na počátku 20. století, ale v menší míře vlastně pokračují dodnes. Lidé si tak mohou prohlédnout alespoň zlomek těchto krásných antických památek, jež dominovaly Foru Romanu.

Oblast celého fóra si dnes můžete nejlépe prohlédnout z Via del  Campidoglio a ze schodiště za Senátorským palácem. Hlavní vchod najdete na Via dei Fori Imperiali, kudy se dostanete na hlavní římskou ulici Via Sacra, jež protíná celé Forum Romanum a můžete se po ní dostat až na pahorek Palatin nebo ke Koloseu.

Autor: Herman Beun

Nejzachovalejší stavbou na Foru je chrám Antonina a Faustiny. Chrám nechal vystavět císař Antonius Pius v roce 141 našeho letopočtu pro svou manželku, ale v 11. století byl přestavěn na kostel San Lorenzo in Miranda. Další dochovanou stavbou je Bazilika Aemilia z roku 179 př. n. l., která patřila k nejkrásnějším stavbám. Bohužel v roce 410 byla při útocích téměř srovnána se zemí.

K nepřehlédnutelným památkám na fóru patří cihlová budova Curia a oblouk Septimia Severa. Před těmito stavbami se rozprostíralo jakési náměstí nazývané Comitium, které pravděpodobně sloužilo jako shromaždiště a centrum veškerého městského života. Konaly se zde pohřby, proslovy, procesí a byla vyhlašována soudní rozhodnutí. V Curii sídlil římský senát tvořený třemi stovkami senátorů. Zmiňovaný oblouk byl postaven v roce 203 našeho letopočtu na oslavu vojenských vítězství císaře Septimia. Nad obloukem jsou patrné pozůstatky cihlové zdi, která byla kdysi řečnickou tribunou Imperial Rostra. Právě odtud údajně po smrti Julia Caesara pronesl svou slavnou řeč Marcus Aurelius.

Nejstarší a nejuctívanější stavbou na fóru byl chrám Tempio di Saturno z roku 749 před Kristem. Nese jméno boha zemědělství, kterému je také zasvěcen. Chrám uchovával státní pokladnici se zlatem a stříbrem. Pokud víte, kde hledat, podaří se vám nalézt i místo, kde v roce 54 před Kristem stávala Basilica Giulia, v níž sídlil nejvyšší soud. Opodál se tyčí tři osamocené sloupy, které jsou pozůstatkem z chrámu Tempio di Castore e Polluce.

Velmi důležitými součástmi Fora Romana byly stavby s názvem Tempio di Vesta (Vestin chrám) a Atrium Vestae, kde bydlely vestálky. Ve Vestině chrámu musely vestálky neustále udržovat hořící oheň, který byl symbolem věčného Říma a přinášel městu blahobyt. Pokud plamen zhasl, bylo to považováno doslova za tragédii, za zlé znamení a předzvěst pádu Říma. Tuto službu udržování věčného ohně mohly vykonávat jen vznešené patricijské dívky. Za nedodržení povinností je čekalo kruté bičování, ale pokud svou práci odváděly dobře, mohly se těšit vysokému společenskému postavení a měly také určitá práva. Ohně se rituálně zhášely pouze v první den římského Nového roku, což připadá na 1. března.

Nedaleko atria se nachází Basilica di Massenzio, jejíž pozůstatky patří k nejimpozantnějším na fóru. Podařilo se z ní totiž dochovat tři obrovské oblouky. Jednou z posledních památek, které jsou ve zdejších ruinách patrné, je Titův oblouk z roku 81 našeho letopočtu. Je vyzdoben reliéfy, na nichž je vyobrazen triumfální návrat císaře Tita do Říma.

Forum Romanum je v současné době považováno za jedno z nejdůležitějších archeologických nalezišť na světě. I když již neohromuje svou antickou nádherou je impozantní svou dávno zašlou krásou a tajemnou atmosférou.

- jap -