Milán - město uprostřed roviny

Milán - město uprostřed roviny

Druhým největším italským městem je Milán (Milano), hlavní město oblasti Lombardie a provincie Milano. Vzhledem k tomu, že oproti jiným městům není příliš „rozlezlé“, dosahuje tu hustota osídlení dosti vysokých čísel. Celá metropolitní oblast pak je se svými více než 7 miliony obyvatel vůbec nejlidnatější v zemi.

Milán patří mezi nejrozvinutější a nejvýznamnější obchodní a průmyslová centra v Evropě, ovšem je to také proslulé město módy a módních návrhářů. Zdá se, že trvalé osídlení se datuje nejméně od 4. stol. př. n.l., kdy se v oblasti usadili Keltové. Od nich také zřejmě pochází název města (původně Medelhan, což znamenalo „uprostřed roviny“). Později přišli Římané (ti název poupravili dle svého jazyka na Mediolanum) a v roce 293 se Milán stal dokonce hlavním městem Západořímské říše.

Foto: kostel Santa Maria delle Grazie

Ovšem nic netrvá věčně, město pak oblehli Visigóti, což způsobilo stěhování mocenského centra. Ještě později jej dobyli postupně Hunové a Ostrogóti, aby se nakonec stalo součásti franského státu a potažmo Svaté říše římské. Středověk Milánu celkem přál, stalo se z něj významné centrum obchodu. Přes různé zvraty a útoky rozličných armád vývoj pokračoval i v renesanci a také v éře Rakouska-Uherska.

A protože všechno zlé je k něčemu dobré, zmíněné historické kličky a změny vlád přinesly Milánu také mnoho zajímavých památek i moderních budov.

Foto: katedrála Duomo

Z těch starších by byl hřích vynechat gotickou katedrálu Duomo, druhou největší v Itálii (po bazilice sv. Petra v Římě) a také druhou největší gotickou katedrálu na světě (po sevilské). Dosahuje 108,5 metru na výšku a je 157 metrů dlouhá. Ač je, jak jsme již řekli, gotická a její stavba započala ve 14. století, byla dokončena až v 19. století a některé práce pokračují dodnes. Například tolik obdivovaná fasáda byla dokončena až na příkaz Napoleona, takže tato italská chlouba by nebyla kompletní bez francouzského přičinění… Monumentální a výstavní budova se svými věžičkami a bohatým zdobením je každopádně jen těžko přehlédnutelná. Nyní však prochází rekonstrukcí a je proto částečně zakryta.

Z náboženských staveb určitě zmiňme ještě alespoň dvě. Nejprve baziliku Sant Ambrogio, která vznikla již v letech 379 až 386, takže patří mezi nejstarší v Itálii. Svou současnou podobu z větší části získala při přestavbě v 11. století. Tou další je bazilika San Lorenzo, původně z konce 4. století, avšak přebudovaná ve století šestnáctém. Alespoň zhruba si však stále uchovala svou byzantskou podobu.

Ale málem bychom zapomněli… Slyšeli jste někdy o kostelu Santa Maria delle Grazie (obrázek vpravo)? Že ne? Je pravda, že kostel málem nepřežil druhou světovou války, kdy jej zasáhly americké a britské bomby. I když byl značně poškozen, podařilo se jej zachránit. Známý je však hlavně tím, že je zde uložen slavný obraz „Poslední večeře“ od Leonarda da Vinci (ano, ten obraz, o kterém se píše v knize „Šifra mistra Leondarda). Nicméně pokud chcete obraz vidět, je třeba si prohlídku dopředu rezervovat.

Tím jsme plynule přešli k umění a můžeme se přesunout k jiné zajímavé památce, Castello Sforzesco. Původně hrad ze 14. století slouží v současnosti jako umělecká galerie. Mimo jiné uchovává poslední Michelangelovu sochu zvanou Rondanini Pietà, rukopis Codex Trivulzianus od Leonarda da Vinci a další vzácnosti. Hrad je obklopen pěkným parkem, kde si můžete příjemně odpočinout.

Když jsme u těch rukopisů, ještě mnohem více jich ochraňuje knihovna Biblioteca Ambrosiana. Její výstavba započala v roce 1603 a o šest let později tu otevřeli veřejnou knihovnu a čítárnu (jako teprve druhou v Evropě po Oxfordu). Knihovna shromažďuje mnoho velmi vzácných rukopisů, kreseb a dokumentů. Během druhé světové války byla sice poškozena, ale od té doby již prošla dvěmi rekonstrukcemi, naposledy v 90. letech. Ve stejné budově najdete ještě galerii Pinacoteca Ambrosiana.

Ve stopách umění můžeme pokračovat do opery La Scala, celým jménem Teatro alla Scala. Typická neoklasicistní budova, postavená za Marie Terezie, patří k nejznámějším institucím svého druhu na světě.

Z rakousko-uherského období pochází i pasáž Vittorio Emanuele II, spojující katedrálu Duomo a operu La Scala. Slouží hlavně jako exkluzivní nákupní centrum.

Foto: náměstí del Duomo

Než budete ze všech těch památek utahaní, řekněme si ještě o jedné starověké, pocházející z dob římského impéria. Je jí Colonne di San Lorenzo, náměstí ohraničené sloupy. Samotné náměstí vzniklo ve 4. století, ale ony sloupy jsou o 200 let starší a pocházejí z bývalého chrámu a lázní.

Ve městě je, jak již bylo řečeno, i mnoho moderních budov. Zajímavé jsou třeba zdejší stadiony, určitě dobře známé příznivcům fotbalu, ale také milánské letiště.

Aby to nevypadalo, že v Miláně je to jen samá architektura a umění, zmiňme ještě něco pro labužníky. Jako každé italské město a kraj, i Milán má své gastronomické speciality, např. sýr „gorgonzola“ nebo „salame milanese“, což jistě není nutno překládat. Čechy určitě potěší, že oblíbeným jídlem je tu také „náš“ vídeňský obalovaný řízek…

Milán není z České republiky nijak daleko a dá se sem proto podniknout výlet třeba na prodloužený víkend. Nudit se jistě nebudete.

Autor: Michal Hamšík

Článek byl zobrazen 9 777 krát.