Neapolský záliv, ostrov Capri a dotek Říma

Neapolský záliv, ostrov Capri a dotek Říma

Listuji knihou Axela Muntha Kniha o životě a smrti a už cítím, jak se do mě vlévá chuť sbalit kufr a navštívit opět místa v Neapolském zálivu, které spisovatel popisuje. Uvádí mě na Capri. Promýšlím, kam tentokrát zavedu své klienty.

Zajet lodí ke slavné Azurové jeskyni, přestoupit na malou bárku, téměř se položit na dno a už uvnitř obdivovat všeobjímající modř? Nebo nejprve vyjet funikolárkou z přístavu do hlavního města Capri, kde po shlédnutí věže staré radnice a úžasné starořímské mozaiky z Tiberiovy vily v kostele Santo Stefano, si oddychneme u šálku pravého italského capuccina na náměstíčku plném turistů. Ale to už přecházíme k autobusovému nádraží a čeká nás dramatická jízda minibusem s upovídaným řidičem. Zatímco bus kličkuje úzkými serpentinami do kopce, snažíme se dívat na panorama, které se nám otevírá - pod námi přístav, vzadu se rýsuje Vesuv, jejda máme štěstí - i Ischii je vidět. Vtom jekavý klakson, vykřikujeme v hrůze, tak tohle pan řidič nezvládne, ale ten jen mrkne na pěknou blondýnku a jakoby náhodně se dotkne jejího kolene. Ježíši, držte ten volant, chce se mi křičet. Smích, křik, dobrá nálada. Vystupujeme v městečku Anacapri rozesmátí a rozhlížíme se, kam se dřív vydáme. Někdo lanovkou na nejvyšší horu Monte Solare, většina však zůstává se mnou a tak se vydáváme směrem k Vile Axela Muntha.

Cestou se však ještě zastavíme na ochutnávku limoncela. Tak natahujte ruce, ať se na vás dostane. Další výbuchy smíchu a my už stojíme před slavnou Vilou a vzpomínáme na Axela Muntha a jeho zkušenosti ze života v těchto místech. Otočíme se a jen vydechneme - zase to panorama. Jižanské slunce nám hladí tváře a my přemýšlíme - má cenu se vůbec vracet do naší středoevropské kotliny?

Kam ještě? Tak třeba do Augustových zahrad. A zase vyhlídka - tentokrát je před námi Salentský záliv se skalisky Faraglioni, dolů od zahrad sbíhá k moři romantická nově opravená cesta Via Krupp, kterou tu kdysi dal postavit essenský průmyslník Krupp. Všimnu si, že mladý pár za mnou se chytá za ruce a vzduchem se nese nejkrásnější polibek. Dobrá, tak to ještě umocníme: „Antonio, máš teď volnou loď? 40 lidí chce s Tebou obeplout ostrov.“

Naše loďka uhlazuje vlnky a občas se popere s větší - a zase smích a výkřiky ze sladkého strachu. Tamhle Tiberiovy lázně, Azurová jeskyně, nahoře Vila A.Muntha, dále starý římský přístav, maják, mezitím krásné vyhlídky na Neapol a  jeho celý  záliv, vily slavných, malý přístav s pláží, ostrovy Faraglioni - no to snad ne, snad neprojedeme tou mrňavou dírou ve skále? Mrňavá díra je Oblouk lásky, a to už Antonio vyhlašuje pečlivou přípravu k sladkému polibku a už odpočítáváme 3-2-1- teď. Nad námi už jeskyně Matrimonia, poté Tiberiův skok a jeho vila a už se s námi loučí socha malého chlapce na balvanu - křičíme AHOOOOJ!

A pak už jen snivé pohledy na vzdalující se ostrov a návrat do Sorrenta. Den ještě nekončí. V Sorrentu uzounké uličky plné lákajících obchodníků - tak co ještě koupit??? Ale to jsme naše vyprávění začali odzadu. Capri je skutečně naším závěrečným bonbónkem, spíše bonbónem.

Na začátku naší cesty se vydáme do Říma. Tam je naše první zastávka, která nám umožní nahlédnout nejen do dějin Itálie, ale i do psychiky Italů. Bez kultivovaného Říma nepochopíme neapolský temperament.

Naše kroky vedou na ztichlé náměstí s.Pietro. Je ráno a naše vyprávění o Vatikánu je přerušováno jen šuměním vodotrysku. V chrámu sv. Petra si prohlížíme Michelangelovu Pietu, porfyrový kruh, kam poklekávali císařové před korunovací, hledáme na mramorové podlaze hvězdičku sv. Víta, která nám ukáže velikost naší katedrály, pohladíme nohu sv. Petra, a cítíme se maličtí pod kopulí podepřenou mohutnými sloupy. Nebesa nad hrobem sv. Petra, sv. Helena svými ladnými pohyby ukazuje na holubici - ducha svatého. Kde je oltář sv. Václava, kde je pohřben kardinál Beran? Nebojte se, vše stihneme.

A to už od církevního státu míříme kolem Andělského hradu přes Andělský most k náměstí Navonna. V Panthéonu budeme obdivovat mimo jiné umění starých římských stavitelů a zamyslíme se u hrobu Rafaela nad osudy a příběhy velkých mužů Itálie. Marcello - kdy už konečně uvidím Tvůj úsměv, právě tady u Fontany di Trevi? Když už se nemohu jako Ty vykoupat ve fontáně, házím do ní alespoň peníz - určitě se vrátím. Španělské schody rozkvetlé hlavami turistů snad všech národností. Kdybychom byli tak na sebe hodní na celém světě jako tady na těch schodech. Kde že to bydlela kdysi Sophia Loren? Tak to musíme na Kapitol. Baroko, starý Řím, 19.- 20.st., a stále dokola. Forum Romanum - Cesar, Vestálky, mír a války, oblouky vítězství a chrámy pokory. Co je pravda, co je mýtus? Takové množství informací si nezapamatuju - ale ano, jen dobrý foťák a pak se už vše vybaví v teple domova. Končí den v Římě a my stojíme u Kolosea - bez komentáře. Všechna data, čísla jsou nic proti prožitku v srdci lásky i hněvu Říma.

Ještě 250 km na jih, únavou padlí klimbáme v autobuse, občas naše myšlenky či sny jsou přerušeny upozorněním průvodkyně na zajímavosti, které míjíme. Čím dále na jih cítíme omamnou vůni kampánských oleandrů, citrusů, fíků…  Večer hotel, večeře a sladký spánek.

Po snídani - odpočinkový den. Autobus nás převáží přes hory Monti Latari, na vrcholu překlopíme zemi a místo na Neapolský záliv se díváme na Salentský. Stále na jih, stále pomalu. Zase to zvláštní chvění, které zažívá suchozemec vždy při novém setkání s mořem. Stráně plné květin, stromů, skaliska ukazující příkře do nebe, modř moře, vdáli ostrovy Sirén, krátká zastavení na focení. Úsměvy ze slunce a krásy. Dál a dál na jih - Positano, Amalfi - škoda, že nelze zastavit. Nabíráme a plníme oči k popukání úchvatnými pohledy, tak to už nic nepředčí. Ale ano.

Čeká nás archeologický areál Pompeje. V pozadí Pompejí se tyčí Vesuv, viník všech útrap místních obyvatel. Přesto ho zdejší stále milují. Posloucháme vyprávění o životě, ne o smrti. Tady se setkávali lidé, zde žili, milovali se i nenáviděli. Někteří měli krásné domy, jiní prosté, pekaři ráno rozváželi chléb, valchaři vyráběli látky, malíři dokončili své nástěnné malby, v hospodách připravovali jídla, politici se přeli, lehké holky přijímali své zákazníky, gladiátoři trénovali svůj postřeh… Ulice s chodníky i přechody, zachovaný chrám, nepředstavitelně dochovaný městský systém ulic a náměstí, amfiteátr, lázně - k tomu sádrové odlitky obyvatel Pompejí tak, jak byli vyhrabáni ze 7 - 10- metrové vrstvy, která pokrývá ještě v některých částech Pompeje. Úžas, mrazení po těle.

Opět se vracíme na hotel, italská večeře a snad ještě procházka k moři, či jen tak bloumat uličkami přímořského městečka nebo popíjet Lacryma Cristi - Kristovy slzy, víno pěstované na úbočí Vesuvu.

Ráno po snídani vykroužíme po pobřežní silnici podél Neapolského zálivu kudrlinu výkřiků úžasu. Jde to vůbec popsat slovy??? Míříme od moře do nadmořské výšky 1 281 m.n.m. Zatímco se autobus pere se záludnými zatáčkami vedoucí nás na Vesuv, díváme se na Neapol pod námi, v dáli se z vody nadechuje ostrov Capri a chvílemi i Ischia. Pod námi Pompeje a lávové pole vlevo je svědkem dalšího výbuchu v r. 1944. Vydrž, Vesuve!  20 minut tufem pěšky ke kráteru, dohadování s prodejci, kafíčko a autobus už míří k městu, jehož vidět, znamená zemřít.

Neapol - město nenapodobitelné, město špinavé na povrchu, možná čisté v duši, město křiku, klaksonů, mopedů. Jak tě představit, aby to negativní bylo potlačeno a abychom pochopili, proč lidé z Neapole netouží po jiném domově. Snad navštívit přístav Santa Lucia nebo se projít od starého hradu Castel Nuovo kolem divadla San Carlo, projít krásnou obchodní galerií Umberto a vynořit se na nám. Plebiscito. Nebo jen tak pozorovat italské korzo s černookými a tmavovlasými rodinkami. Už věřím, že právě tady se narodila Sophia Loren.

Slunce hladí červeně Vesuv a my se zase vracíme do našeho hotelu, abychom již poslední den navštívili Capri - ale to už víme.

Arrivederci Roma, Arrivederci Napoli a spol.

Zájezdy do této destinace pořádá CK Lada.

- PR článek -

CK Lada
Bulharská 54
541 01 Trutnov
499 819 018

cklada@lada-trutnov.cz
http://www.lada-trutnov.cz

Článek byl zobrazen 6 424 krát.