Novodobé divy světa – Koloseum

Novodobé divy světa – Koloseum

„Dokud bude stát Koloseum, bude stát i Řím. Když padne Koloseum, padne i Řím. Když padne Řím, padne i svět“. Toto o římském Koloseu napsal již v 8. století benediktinský mnich Beda Ctihodný. Koloseum, které je po staletí největší dominantou italské metropole, naštěstí stojí dodnes. V roce 2007 byla tato unikátní stavba vyhlášena novodobým divem světa.

Koloseum neboli Colosseo stojí v údolí mezi třemi ze sedmi římských pahorků - Palatinem, Esquilinem a Caeliem. Ozdobou Věčného města, jak se Římu také říká, je již téměř dvě tisíciletí. Tyčí se nad jedním z nejrozsáhlejších archeologických nalezišť na světě a je připomínkou lidské geniality i krutosti – Koloseum bylo totiž místem, kde se kromě velkolepých oslav odehrávala také četná krveprolití. Stalo se místem smrti tisíců zápasníků i zvířat. 

Koloseum postavili tři císaři Fláviovské dynastie, jeho původní název tak byl Flaviánský amfiteátr. Stavbu Kolosea zahájil císař Vespasián, zakladatel dynastie, okolo roku 70 našeho letopočtu. Vespasián nebyl vznešeného původu, císařem se stal rok poté, co císař Nero spáchal sebevraždu. Rozhodl se vysušit umělé jezero, které bylo součástí Neronova extravagantního komplexu Domus Aurea a vytvořit v těchto místech prostranství pro veřejnou zábavu. V roce 80, za vlády císaře Tita, byl pak amfiteátr otevřen. 

Obrovský kamenný ovál byl postaven z travertinu, který byl dovezen z lomů blízko Tivoli. Kameny drží pohromadě železné kleštiny, na něž bylo spotřebováno okolo 300 tun železa. Amfiteátr je 189 metrů dlouhý, 156 metrů široký a 48 metrů vysoký. Jeho tři patra jsou nesena 80 oblouky na pilířích. Stal se tak největším amfiteátrem římského světa. 

Obecně převládá názor, že Koloseum svůj název získalo právě díky své velikosti, ale historikové se domnívají, že název pochází spíše od obrovské bronzové sochy, která stála v sousedství amfiteátru. Na místě, kde socha představující Nerona údajně stávala, dnes roste pět stromů. Vzhledem k měnící se politické situaci v té době, bylo potřeba sochu pozměnit – Fláviovci proto nechali hlavu ozdobit paprsky a označili sochu za ztvárnění boha slunce. Socha na místě mezi amfiteátrem a chrámem Venuše a Říma stávala až do počátku středověku, kdy byla odstraněna a s největší pravděpodobností roztavena. 

Zvenčí je Koloseum tvořeno třemi podlažími arkád, nad kterými stojí ještě čtvrté atikové podlaží. V nejnižším patře najdeme sloup dórský, výše sloup iónský a na vrchu pak korintský. Pod římsou čtvrtého podlaží je 240 malých nosníků s otvory, v nichž byly upevněny dlouhé dřevěné kůly, na kterých byla připevněna ochranná plachta zvaná „velarium“. Ta sloužila jako ochrana diváků před nepřízní počasí. Koloseum tak vlastně představovalo krytou sportovní halu 1. století.

Kapacita Kolosea je odhadována na 50 až 90 tisíc osob. Nacházely se zde tři sekce míst k sezení. Čím níže, tím bylo místo významnější. Nahoře na ochoze byla místa určená jen ke stání pro nejméně významné členy společnosti – ženy, otroky a chudé. Místa k sezení byla rozdělena podle společenského postavení i profesí. Členové císařské rodiny měli vlastní lóže, senátoři seděli v tzv. orchestřišti, vojáci, studenti a učitelé a další měli vlastní sekce. Do Kolosea se vstupovalo 80 klenutými vchody v přízemí a dalšími 160 vchody, které vedly do konkrétních sekcí. Tento systém umožňoval snadný a rychlý příchod i odchod diváků. 

Dřevěná podlaha uvnitř arény byla pokrytá pískem, který dobře absorboval krev i zápach během představení. V současnosti už zde podlaha není a tak je možné si prohlédnout chodby a tunely vedoucí pod arénou, které využívali panovníci a slavné osobnosti, když se chtěli vyhnout davům. Přiváděla se tudy také zvířata a gladiátoři. Diváci byli před zvířaty chráněni svislými sloupy. V aréně nebojovali jen lvi a tygři, mezi mnoha tisíci zvířaty, která byla zabita o gladiátorských slavnostech, které trvaly tři až čtyři měsíce, nechyběli sloni, hroši, divocí koně, žirafy, hyeny, losi či zebry. Program se skládal z několika částí – ráno probíhal hon zvířat, v poledne veřejné popravy a navečer pak gladiátorské zápasy. 

Jeden podzemní tunel spojoval Koloseum s gladiátorskou školou Ludus Magnus. Gladiátoři byli vybíráni mezi odsouzenými zločinci, otroky a válečnými zajatci a dělili se do několika kategorií podle toho, jaké během boje užívali zbraně. Někteří bojovali s mečem a štítem, další s dýkou a malým kulatým štítem a někteří zase se sítí a trojzubcem. Gladiátoři, kteří se ocitli v aréně, zdravili před začátkem her císaře slovy: „Buď zdráv císaři, ti, kteří jdou na smrt, tě zdraví“. Měli jen malou naději, že přežijí a budou se moci radovat z odměny, která na vítěze čekala. Ve většině případů však i vítězství znamenalo, že musí bojovat znovu a znovu. Jen několik málo šťastlivců obdrželo od císaře vavřínový věnec a mohli odejít na odpočinek.

Koloseum i obliba gladiátorských zápasů začaly upadat v době, kdy došlo k rozšíření křesťanství. Poslední krvavé představení se v tomto největším starověkém amfiteátru konalo roku 523, v době vlády gótského krále Theodericha. Hony na zvířata však pokračovaly ještě dalších 100 let. Po úpadku Říma začalo být Koloseum využíváno k nejrůznějším účelům. Ve středověku jej například využívala pro soukromé účely rodina Frangipane. V roce 1349 postihlo metropoli silné zemětřesení, při němž se zřítila jižní strana amfiteátru. 

Za chátrání této jedinečné památky však nemohou jen přírodní katastrofy, ale především samotní obyvatelé města. Po dlouhých 400 let, tedy od poloviny 14. do 18. století bylo Koloseum využíváno jako lom. Římané si sem chodili brát mramor a travertinové oblouky, z nichž si stavěli nové domy. Ze stavebního materiálu pocházejícího z Kolosea bylo vystavěno také mnoho významných římských budov, jako je například Palazzo Venezia či bazilika sv. Petra. Přítrž tomuto rozkrádání učinil až papež Benedikt XIV. (1740 – 1758), který prohlásil Koloseum za posvátné místo. Údajně v něm totiž byla prolita krev mnoha křesťanských mučedníků. S tímto tvrzením však historikové nesouhlasí. Od 19. století se u Kolosea každoročně na Velký pátek koná pobožnost Křížové cesty, které se papež vždy osobně účastní.

- jap -

Sedm novodobých divů světa
Novodobé divy světa - Socha Krista Spasitele
Novodobé divy světa – Velká čínská zeď 

Článek byl zobrazen 9 741 krát.