Řím - pobyty pod vlivem věčného města

Řím - pobyty pod vlivem věčného města

Nejlepší zmrzlina, káva i pizza na světě. Sluncem prohřáté ulice plné usměvavých lidí, přísný dohled křesťanských náboženských pohlavárů a babky posedávající na zápražích. Líně tekoucí řeka, honosné vily, omšelé paláce a antické rozvaliny. To vše je Řím - „věčné město“, italská metropole, kdysi střed civilizovaného světa.

Jezdíme sem rádi a ještě raději sem vozíme naše klienty, z kterých se za ta léta stali už kamarádi. Těšíme se, že jim ukážeme místa, která sami milujeme, doufajíc, že je pro věčné město Řím nadchneme stejně, jako jsme jím nadšeni my.

Naplněný den v Římě

Nad ránem přijíždíme do probouzejícího se města. Řím je v časných ranních hodinách, kdy u nás jsou ulice již zaplněné, vyprázdněný. V Itálii se žije hlavně večer, kdy se schová spalující slunce a nebrání tak v jakékoli rychlejší akci. Životní tempo je tu pomalejší, nic se zde nebere tak vážně, a tak i rána mají pomalejší rozjezd. Využíváme toho a procházíme známými místy ještě v době, kdy většina lidí teprve snídá první silné italské preso tohoto dne.

Foto: Koloseum

Začínáme hned u Kolosea, jedné z nejznámějších římských památek a symbolu věčného města. Jde o vrchol římské architektury, který byl dokončen v roce 80 n.l. za císaře Tita. Ve své době to byla největší stavba svého druhu, pojmula až 50 tisíc diváků a v průběhu dějin prošla mnoha fázemi své funkčnosti. Původně se zde totiž konaly gladiátorské zápasy, stylizované námořní bitvy, ale i popravy. Pak Koloseum sloužilo i jako kamenolom, pevnost či křesťanská svatyně. V současnosti je však rozhodně z jednou nejvýznamnějších světových turistických atrakcí. To vše si uvědomujeme a užíváme si pocit z obrovského prostoru, doteku času a dramatičnosti stavby.

Foto: Forum Romanum

Slunce pomalu rozehřívá okolní ulice a my vyrážíme k pahorku Kapitolu skrze legendární Forum Romanum. Historie místa je však úctyhodná, rostlo od 7. století př.n.l. do 5. století n.l., kdy se z místního tržiště přeměnilo v místo s mnoha významnými a správními budovami celé říše. Kdysi kulturní i politické centrum celé Římské říše dnes působí jako shluk chaoticky poskládaných antických rozvalin, přesto má svou atmosféru. Tiše procházíme třídou rozvalin, které jsou na sobě nakupeny v několika časových vrstvách tak, jak se postupem doby některé stavby bouraly a stavěly se na jejich základech budovy nové. Ukazujeme si nejvýznamnější místa a necháváme na sebe působit ducha dějin, který je zde všudypřítomný.

Na druhé straně třídy Via dei Imperiali přicházíme na Piazza Venezia. Jako bychom udělali historický skok o několik staletí vpřed. Právě zde byla nejvýznamnější velvyslanectví, právě odsud hlásal své pravdy Mussolini. Okouzleně se zastavujeme u největšího italského památníku Viktora Emanuela II. z 19. století. Celé toto náměstí je již živou dopravní a turistickou tepnou.

NÁŠ TIP: Poznávací zájezdy nejen do Říma, ale i do dalších míst Itálie, pořádá cestovní kancelář Simon-Tourist

Noříme se do starého města. Změtí křivolakých uliček přicházíme k další notoricky známé turistické atrakci, Fontáně di Trevi. Sama pompézní fontána je z 18. století, ale voda je do ní přivedena podzemním kanálem, který byl vybudován již v roce 19 př.n.l. Sedíme na schodech u fontány, povídáme si, pozorujeme lidi v okolních kavárnách a užíváme si italský dopolední rozjezd.

Foto: Piazza di Spagna

Pokračujeme dál úzkými uličkami, abychom po chvíli dorazili pod Španělské schody, na náměstí Piazza di Spagna. Toto místo je velice vyhledávaným místem k odpočinku. Nad schody místu vévodí kostelík Trinita dei Monti z 16. století. Dáváme si zde rozchod. Někdo jde posedět do kavárny, někdo jen tak odpočívá na schodech. Slunce krásně hřeje a italský čas běží pomalu.

Po občerstvení míříme dál do nitra křivolakých ulic. Přicházíme k jedné z nejmysterióznějších staveb světa, k římskému Pantheonu, nejlépe zachované stavbě z období římské antiky. Chrám pochází z roku 27 př.n.l. a původně byl zasvěcen všem bohům. Později byl ale katolizován. Budova si držela 15 století prim ve velikosti kupole. Na její stavbu byl pravděpodobně poprvé použit beton. V současnosti toto místo slouží jako mauzoleum význačných italských osobností. Vcházíme dovnitř, užíváme si pronikání slunečního světla do budovy otvorem v kupoli. Akustika je zde úžasná. Znalci si připomínají pasáže z Brownovy knihy „Andělé a démoni“, jejíž děj známý spisovatel umístil právě sem, do náboženského Říma.

Foto: Andělský hrad

Směřujeme dál k řece Tibeře. Čeká na nás okouzlující Andělský hrad, hrdě se tyčící nad řekou a stejnojmenným mostem. V roce 130 n.l. tuto stavbu začal stavět císař Hadrián jako mauzoleum pro sebe a svou rodinu. Od 6. století byla však budova používána jako pevnost, kasárna či věznice. Na vrcholu budovy stojí socha archanděla Michaela, kterému hrad vděčí za své jméno. Z vrcholu budovy je nádherný výhled na centrum Říma a Vatikán. Užíváme si pohledu na budovy osvícené zapadajícím sluncem. Byl to náročný den, ale už teď se těšíme na zítřek. Míříme totiž na jih, směr Neapol, Pompeje a bájný Vesuv. Sem se ale ještě vrátíme, abychom si prohlídli jeden z nejmenších států světa, Vatikán.

Foto: Vesuv

Pod vlivem Vesuvu

Dnes nás čeká další část raných římských dějin. Cílem jsou Pompeje. Celý areál je zapsán na seznamu UNESCO. V roce 79 n.l. bylo město společně s dalšími dvěma městy v Neapolském zálivu pohřbeno pod lávou vytékající z nedaleké soky Vesuv. Dnes můžeme díky vulkanickému popelu, který města zasypal a vše dokonale zakonzervoval, nahlédnout do historie starořímského města střední velikosti. Největší pozornosti se těší všudypřítomné zobrazení erotiky. Objevily se tak i zkazky, že město stihl boží trest za příliš uvolněné mravy. Buď jak buď, procházíme starověkými ulicemi, nahlížíme do domů s atrii, prohlížíme si nástěnné malby. Užíváme si nádherných procházek v piniových hájích. Tomu všemu vděčíme vykopávkám až z 18. století, kdy byla zasypaná města objevena a postupně se začínalo s jejich odkrýváním.

Odpoledne pak autobusem stoupáme pomalu serpentinami až ke kráteru na vrcholu Vesuvu. Je ve výšce téměř 1 300 m.n.m. Okouzleně stojíme, díváme se do kraje na celý Neapolský záliv a všichni do jednoho myslíme na onen srpnový den roku 79, kdy právě Vesuv zmařil životy tisíců lidí. Prameny uvádějí, že sopečnou erupci toho dne doprovázelo i zemětřesení a následné vlny tsunami.

Foto: Piazza di San Pietro, Vatikán

Pod přísným dohledem Vatikánu

Náš kratičký výlet do centra antického světa zítra končí. Vracíme se ale ještě do Říma, resp. do Vatikánu, abychom si tento nejmenší stát světa prohlídli. Jímá nás posvátná úcta. Věřící či nevěřící, všichni máme toto místo v úctě. Stojíme na Svatopetrském náměstí, které známe například ze záběrů papežova kázání. Dnes tu není tolik lidí, a tak se procházíme volně mezi pár lidmi, kteří přišli obdivovat úctyhodné rozměry tohoto místa. Náměstí Piazza di San Pietro umocňuje grandiózní vstup do nejsvětějšího křesťanského svatostánku. Kousek odtud žije sama hlava katolické církve i se svou Španělskou gardou, která střeží jeho spánek i klid Vatikánu. Vcházíme do Katedrály svatého Petra. Úctyhodná vnitřní výška 123,4 metrů nás ohromuje. Klene se nad papežským oltářem a hrobem apoštola Petra. Zcela ohromeni vycházíme ven z katedrály. Zde si dáváme rozchod. Někdo totiž chce navštívit pověstná Vatikánská muzea v čele se Sixtinskou kaplí. Někdo si ještě chvíli chce posedět a porozjímat uprostřed nábožné vatikánské atmosféry. Někdo už ale míří k procházce podél řeky až do bohémské čtvrti Trestaverde, aby si poseděl u klidného oběda či odpolední kávy. Další míří do centra za nákupy do značkových obchodů, na které si Italové tak potrpí.

Každý to odpoledne vnímá Řím po svém, každý si užívá to, co pro něho cestování znamená. Zítra odlétáme domů, během několika desítek minut nás letadlo vrátí zpět do Čech, abychom mohli v klidu rozjímat nad antickou minulostí, poklidném tempu a náboženském náboji věčného města Říma.

- PR článek -

Článek byl zobrazen 3 109 krát.