Do Itálie vlastním autem

Do Itálie vlastním autem

Itálie se po roce 1989 stala jednou ze stálic pro české rodiny, mířící k moři. Některá letoviska si získala až neblahou proslulost, protože koncentrace Čechů na metr čtvereční tady dosahovala podobných hodnot jako u Japonců v Tokiu.

Foto: Dolomity

Ale i když v současnosti je na špici oblíbenosti Chorvatsko, do budoucna potenciálně ohrožované Černou Horou, Itálie stále patří mezi místa dosti navštěvovaná. A vzhledem k tomu, že ceny za ubytování a služby jsou tu dnes už prakticky nižší a mnohdy i lepší (hlavně co se týče ochoty a vstřícnosti) než ve zmíněném Chorvatsku, je možné, že cesty Čechů do Itálie znovu nabudou na intenzitě.

Navíc italské moře je nám geograficky nejblíže. Obzvláště pro obyvatele Moravy je cesta jednoduchá – přes Břeclav na Vídeň a pak na Graz, Klagenfurt, Tarvisio a dolů k pobřeží. Nejrychleji po dálnici, ale také s možností pomalejší, avšak pestřejší cesty po okreskách. Obyvatelé západnějších koutů republiky se mohou vydat podobnou trasou přes Znojmo, nebo přes České Budějovice na Linz, Salzburg a Villach dále do Itálie. To ovšem za předpokladu, že míříte k Jadranu, do Benátského zálivu. Zdejší letoviska nejsou drahá, ale na druhou stranu tu moře určitě nepřipomíná tropické ostrovy a pláže bývají dosti přelidněné. Rovněž na místních silnicích bývá velmi hustý provoz, obzvláště během turistické sezóny.

Foto: Řím

Komu nevadí cestovat o kus dál, může raději jet do zálivu Janovského k Ligurskému moři. Pobřeží tu má jiný charakter, stejně tak tu žijí jiní lidé a jsou tu velmi dobré služby (což je dáno asi tím, že sem jezdí převážně obyvatelé západní Evropy).

Samozřejmě ještě zajímavější je zamířit níže na jih, ať už po západním nebo východním pobřeží. A nejen po pobřeží, vždyť Itálie není jen moře. Bohatá historie země zanechala obrovské množství památek z různých období, od nepředstavitelně vzdáleného pravěku přes starověk, slavné období Římské říše, středověké italské státy a státečky, pestrou renesanci až po současnost. Téměř každé město a městečko dýchá historií, nad křivolakými uličkami se vypínají mocné pevnosti a hrady a honosné paláce a kostely jsou plné uměleckých děl. Skvosty jako Řím či Neapol jsou samy o sobě cílem na několikadenní dovolenou. V hornatém vnitrozemí pak najdete krásnou přírodu, úzké zakroucené silničky a starobylé vesnice, kde se zastavil čas.

Foto: Benátky

Nejrychlejších přesunů dosáhnete po dálnici. Ta je sice placená, ale perfektně udržovaná, s kvalitním povrchem a dobrým informačním systémem. Ačkoliv maximální povolená rychlost je 130 km/h, většina vozidel se „standardně“ pohybuje kolem stošedesátky. Pokud tedy nenarazíte na zácpu, „odsýpá“ to docela rychle. Jestliže spěcháte, mimo dálnice se moc jezdit nedoporučuje. Z hlediska provozu jsou jedny z nejhorších pobřežní silnice na severovýchodě – od Benátek k Rimini. A když se k tomu připočítá temperament italských řidičů…

Samostatnou kapitolou pak je úplný jih – Kalábrie a Sicílie. Tady plyne život klidněji a pomaleji než na průmyslovém severu, je tu mnohem menší provoz a řidší osídlení, zato však divočejší příroda a pochopitelně i teplejší moře. Také ušetříte poplatky za dálnice.

Itálie je zkrátka velmi rozmanitá a pro poznávání po vlastní ose jako stvořená. Prakticky všude je něco k vidění, takže záleží jen na vás, kam se vydáte.

Autor: Michal Hamšík

Další články, které mimo jiné na stránkách o Itálii najdete, jsou:
Syrakusy - zašlá sláva
Koloseum - symbol Říma
Za krásami Neapole
Lago di Garda - nejkrásnější jezero Itálie
Turín

Článek byl zobrazen 13 005 krát.