Liparskými ostrovy na jachtě

Liparskými ostrovy na jachtě

Liparské ostrovy je ideální poznávat z paluby plachetnice. Jak to prožíval typický suchozemec?

Když jsem známým řekl, že jedu na Lipary, někteří se zeptali, jak že je ta ryba veliká. Samozřejmě nejde o živočicha, ale o ostrovy. Znalejší pak pozvedli obočí nad tím, že já, doposud suchozemská krysa, budu jezdit na jachtě. Takže jak to vše bylo.

Liparské, též Eolské souostroví naleznete v Tyrhénském moři na sever od Sicílie. Lipary tvoří, sedm hlavních ostrovů sopečného původu s celkovou rozlohou 117 km 2, na kterých žije dvanáct tisíc stálých obyvatel. Historie ostrovů je barvitá, a to jak přičiněním lidí, tak i samotné přírody, jejíž nespoutaná síla se projevuje v sopkách. Pro Řeky byly ostrovy nejprve domovem boha větrů Aiola a pod ostrovem Vulcano měl dílnu božský kovář Hefaistos. Novodobé dějiny pak změnily souostroví na útočiště vyhnanců, případně místo, kam byli nežádoucí deportováni do trestaneckých kolonií. Současný život, pomineme li samozřejmě vulkanickou činnost, je již klidnější a ostrovy se stávají stále více cílem milovníků zajímavé přírody, poklidných městeček, koupání na malých plážích a samozřejmě jsou rájem pro potápěče a jachtaře.

Jak jsem se stal námořníkem

Popravdě nestal, jen jsem k tomuto životnímu stylu či poslání přičichnul. Stačilo nečekané zavolání, že v jachtařské výpravě na poslední chvíli jeden člen vypadnul. Letenky a charterová loď, vše zařízeno. Předesílám, že v životě jsem na jachtě nebyl ani když byla bezpečně zakotvena na Slapech. Nyní na ní strávit týden kdesi na moři. Nicméně jsou výzvy, které se neodmítají a za několik dní jsem byl na letišti v Ruzyni, za pár hodin letu v Neapoli, pak asi sto km v mikrobusu do Salerna a již jsem stál, ve vší pokoře,  před svým budoucím domovem. Bílo modrý bachratý trup dlouhý přes deset metrů, na zádi dvě veliká kormidelní kola, spousta lan a lanek, vše se majestátně pohupovalo. Mojí jedinou jachtařskou přípravou byly následující tři poučky: na lodi je stěžeň, na stožár se věší vlajky, pak že na lodi se nechodí v botách s černou podrážkou a na konec, že proti mořské nemoci pomáhá zázvor. Takže zázvor do pusy a dobrý den a vykročit na můstek pravou nohou.

Jachta je když

Pro našince, žijícího díky nespravedlivé historii stovky km od šplouchání mořských vln a slaného vánku, je námořní jachta obvykle věcí vzdálenou až nedostižnou. Nicméně pokud si chceme něčeho užít, nemusíme to nutně vlastnit. Přesně toto je případ charterových lodí, ty si můžete pronajmout od řady společností, které v Čechách působí. Podíváte li se na jejich seznam, zjistíte, že nabídka je opravdu široká, co do typů lodí, ale také pokrývá snad celý svět, Liparské ostrovy, respektive jihozápadní pobřeží Itálie je pak jednou z nejatraktivnějších lokalit. Při zapůjčení lodě si připravte kapitána, pokud jím sami nejste,  který má patřičné oprávnění a příslušnou částku na vratnou kauci, pokud by se něco nepovedlo. Naopak za to obdržíte kompletně vybavenou a připravenou jachtu, která je připravena k vyplutí. V naší plachetnici byly tři kajuty pro šest osob, koupelna se sprchovým koutem, umyvadlem a WC. Uprostřed pak byla kuchyňská linka, jídelna a ovládací panel. Očím skryt byl motor a další technické vybavení. Samozřejmostí je gumový člun a záchranné prvky. A pak zde byla řada, pro mne neznámých klik, kladek, táhel, vše propleteno řadou barevně rozlišených lan. Nad tím čněl stříbrný, strašně dlouhý stěžeň a pod ním skasané plachty. Takže ještě uklidit osobní věci a do ledničky dát zásoby. Poslední večeře na pevnině, poslední pokyny. Vyvěsit naši státní vlajku, odvázat loď a vyplouváme!

Těžké začátky

Se vzdalující se pevninou a zvyšujícími se vlnami, se přímo úměrně zmenšuje dušička ve mně, ale adrenalin naopak stoupá, z čehož vzniká stav euforie. Jsem poprvé na plachetnici! A nezvracím! Zasněně hledím do dálky na zpěněné vrcholky vln ..., když mne kdosi plácne do ramene a rázně vrací do reality. Vyjeli jsme z chráněného přístavu a je potřeba vykasat plachty. Ve větru na mne kapitán mluví, ale chápu jen české nadávky, které prokládají slova, která slyším poprvé v životě. Takto mluví pravý mořský vlk a já, jako zelenáč jen koukám a nevím, co mám dělat. Po chvilce přichází překlad:“ Zatáhni za tu červenou tkaničku a vytáhni na ten klacek ten kus látky!“ Pro odborníky urážka, pro mne jasná instrukce. Naštěstí praxe, a na lodi i životní nutnost, udělá své a rychle jsem si osvojil potřebné pojmy, ale i úkony. Jak ubíhal čas a ujeté námořní míle, tak se stmelovala naše posádka a usazoval se společný život v kajutě i na palubě. Pravidelně jsme se střídali u kormidla a většinou jen kontrolovali činnost autopilota. A nastala první noc na moři.

Pozor pes!

Strávit noc na plachetnici uprostřed moře byl pro mne doposud nepředstavitelný zážitek. Mírné ochlazení, pravidelný vítr, měsíc a poziční světla se odráží od moře. Všude klid, jen vrzání lodi a svištění větru v lanech. Neskutečná atmosféra. Po krátké instruktáži přebírám kormidlo a kapitán si jde klidně spát. Mám pocit, jako když mi poprvé táta svěřil auto. S pořádně naraženou kšiltovkou si to vychutnávám. Jsem zcela sám, ostatních pět členů posádky spí dole. Zjišťuji, že loď reaguje velmi ochotně i na malé pohyby kormidelního kola a narazit není na co. Nakonec vypínám autopilota a řídím se jen podle kompasu a hlídám si správný azimut. Baví mne to, jako už dlouho nic. Nastal čas střídání, ale nechce se mi od kormidla, ať se kamarádi prospí. Jenže po několika hodinách přichází spánek i na mne, ale nevzdávám to. V tom se po mé pravé ruce objeví velký bílý pes. Prudce strhávám volant doleva. A začínám se smát sám sobě. Klasický mikrospánek a reakce jako v autě. Pes se mění v pěnu a bezpečně mizí v dáli. Ještě si vychutnávám východ slunce a jdu spát, abych se probudil u prvního z Liparských ostrovů.

Krásný náhrdelník

Liparské souostroví tvoří jakýsi náhrdelník, který doplňuje ještě podmořské pohoří. My jsme navštívili tři ostrovy: Salinas, Lipary a Vulcano. Přestože jsou na první pohled stejné, každý je jedinečný. Pokud chcete zažít ryzí Itálii v jižním provedení, jste na správném místě. Malá městečka u přístavů či na útesech. Středomořská architektura. Odpolední siesta. Malé hospůdky. Útulné pláže omývané azurovým mořem. Ale také větší město Lipari. A v neposlední řadě italská kuchyně umocněná okolním mořem. Zvláště na poslední jsme se těšili, také již proto, že konzerv a salámů bylo snědeno dost. Jako u první jsme zakotvili v marině ostrůvku Salinas. Nahrnuli jsme se do taverničky, která se tím stala plně obsazenou. Navíc jsme zde byli v květnu, kdy se turistický ruch teprve rozjíždí. Číšník i kuchař byli útokem poněkud bujarých Čechů zaskočeni, ale jen chvilku. Místo piva se pilo skvělé červené „geografico tipico“. Výběr jídla - naše angličtina moc nefungovala, ale stoprocentně účinkovalo pozvání do kuchyně a zásobárny. „Já bych si dal tuto rybu, já zas chobotnici a tyhle nudle ...“. Vzpomínám dodnes a vřele doporučuji polévku z chobotnice. Vypadá mnohem hůř než naše dršťková, ale ta chuť se nedá popsat.

Na žhavé půdě

Pojem Stromboli je znám jako jedna z nejvíce aktivních sopek Evropy. Ačkoliv její erupce mají překvapivou pravidelnost 10 až 20 minut, ještě větším překvapením je, že na ostrově stále spokojeně žijí lidé.

Bělostné městečko Stromboli je hlavním cílem turistů, je totiž odtud nejlepší výhled na sopečnou činnost. Tedy pokud nechcete překonat převýšení 900 metrů a podívat se na lávu zblízka. My jsme si však Stromboli nechali až na konec a vulkanickou činnost jsme podrobněji studovali na ostrůvku s jednoznačným jménem Vulcano, který je nejjižnější výspou celého souostroví. Největším lákadlem je zde Gran Cratere, který dominuje celému ostrovu. Ten ostatně za posledních asi 100 000 let vznikl hromaděním sopečného popela a lávy. Minuli jsme varovné nápisy v několika jazycích, doplněné o mezinárodní symbol, který zde však neznamená piráty a začali jsme stoupat po úbočí lehce dřímající sopky. Uprostřed cesty jsme zchudli o pár Euro, to když jsme si koupili zmrzlinu a zaplatili za vstup. Postupně jsme šli po sypkém popelu, který se střídal s tvrdými lávovými jazyky a na vrcholku nás čekal vstup do pekla. Jak vím z pohádek, musí tam být sýra a smrduté plyny kolem a samozřejmě žhavá mrtvá země, a nejinak je tomu i na vrcholku Gran Cratere, jehož jícen se přede mnou otevřel (hlouba 80 a šířka 500 metrů). Ovšem, tak jako v životě, i zde je peklo vyváženo rájem. Stačilo udělat čelem vzad a přede mnou byl úchvatný pohled z výšky 391 metrů na záliv, modré moře a ostrovy a … támhle kotví naše jachta.

Co se nestihlo

Naše minivýprava nakonec nestihla navštívit Stromboli, protože přestal foukat vítr a jeli jsme na motor, a to bylo pomalé a nestihla by se včas vrátit jachta. Ještě jsem zde nestihl popsat letmé setkání s delfíny, kteří se opravdu smáli mé marné snaze o jejich fotografování. Nakonec jsem nestihnul ani tu mořskou nemoc, kterou bezpečně potkávám na řetízkáči. Ovšem rozhodně jsem stihnul poprvé v životě: zahlédnout delfíny, řídit sám plachetnici, vystoupat na sopku. To vše za necelý týden a navíc v prostředí útulných Liparských ostrůvků, kde jsem si dosyta užil jižní Itálie a Středomoří, to vše bez přeplněných pláží a davů turistů. Co víc si přát. Snad jen brzké repete.

Chcete i Vy prožít něco podobného?

Yachting4U s.r.o. je specialistou právě na jižní Itálii, ale v naší nabídce najdete 3 000 lodí po celém světě. Již 9. sezónu nabízíme pronájem námořních sportovních lodí (plachetnic, motorových lodí a jachet, katamaránů) s posádkou i bez, pronájem samostatných kajut s vlastní koupelnou na luxusních 25 metrů dlouhých katamaránech v exotických lokalitách (all inclusive), podnikové akce na velkých lodích a jachtách, team building, plavby ve flotilách, atd. Vyzkoušejte i Vy naše vstřícné a seriózní služby. Benefity pro stálé klienty!

Více informací na www.yachting4u.cz

Tento článek byl uveřejněn v GRAND Turistika & cestování 5/2009

Yachting4U s.r.o.
Kaštanová 2
326 00 Plzeň

tel.: 377 325 557
mob.: 608 702 613
info@yachting4u.cz
www.yachting4u.cz

Další články, které mimo jiné na stránkách o Itálii najdete, jsou:
S ischiasem na Ischii
Hříšné Palermo
Ischia - ráj ve Středomoří
Autem do Itálie
Toulky nejen po hudebních památkách Lombardie

Článek byl zobrazen 8 248 krát.