Pompeje - město v popelu

Pompeje - město v popelu

Kdo by neznal Pompeje? O tomto městě v Neapolské zátoce asi každý už někdy slyšel. V minulosti se stalo nedobrovolným účastníkem přírodní katastrofy, která jej zasypala a zabila jeho obyvatele, ale paradoxně díky tomu velmi rozšířila naše znalosti o antice.

Pompeje byly založeny v 8. století př. n.l. a využívány Féničany i Řeky jako přístav. Postupně si prošly různými obdobími, až se roku 310 př. n.l. fakticky staly součástí Římské říše. Ač ležely na úpatí Vesuvu, jehož tektonická činnost se projevovala občasnými otřesy, obyvatelé považovali místo za bezpečné. V roce 62 n.l. však přišlo první varování odpočívajícího vulkánu, když prudké zemětřesení zničilo na 60% města. Pompeje však byly brzy obnoveny a město žilo dál svým životem, jakoby se nic nedělo. O 17 let později, počátkem srpna roku 79, vyslala příroda další varování – všechny studny ve městě vyschly. Ani to však nepomohlo, a tak 24. srpna 79, přesně v den svátku římského boha ohně Vulkána, došlo k mohutné erupci Vesuvu. Kameny, plyny a popel v pyroklastickém proudu pohřbily nejen Pompeje, ale i dvě další města, Herculaneum a Stabie. Výbuch trval 3 dny a vyžádal si asi 10 tisíc obětí (dle odhadů polovina všech obyvatel). Jediným dnes známým očitým svědkem, který erupci přežil, byl Plinius Mladší, díky jehož popisu celé události v dopise Tacitovi máme o výbuchu poměrně hodnověrné informace.

V průběhu staletí byly zprávy o pohromě zapomenuty a k znovuobjevení měst došlo úplnou náhodou. Jejich poloha byla zjištěna v roce 1599, Pompeje však opět spatřily světlo světa až v roce 1748 a od té doby byly a stále jsou (a ještě dlouho budou) předmětem rozsáhlých archeologických výzkumů. Byl to badatel Giuseppe Fiorelli, který ve 2. polovině 19. století přišel na myšlenku vyplnit sádrou dutiny nalezené ve vrstvě sopečného popela. Tak vznikly ony známé a hrůzné odlitky těl obyvatel, kteří nestihli před katastrofou utéci. Jelikož byl výbuch zcela nečekaný, odkryl se nám dokonale zachovalý obraz města a jeho života. Bylo vykopáno mnoho veřejných budov i měšťanských domů, předměty denní potřeby, dokonce i zbytky jídel a domácích zvířat. Vše dokazuje, že Pompeje byly tehdy živým a rozvíjejícím se městem, centrem obchodu a místem, kudy projížděla řada lidí.

Překvapením byla pro mnoho lidí velká erotičnost antického života. O názorných freskách, sochách a dalším umění s erotickými motivy vědci zprvu mlčeli, nebo se snažily nálezy budov s takovými předměty označovat za nevěstince. To se však ukázalo jako neudržitelné, neboť prakticky každý dům v Pompejích i dalších dvou městech vykazoval bohatost erotických nálezů. Neuspěly ani snahy vydávat výbuch sopky za boží trest za nevázaný život obyvatel, neboť se prokázalo, že Pompeje byly v tomto ohledu zkrátka docela průměrným římským městem.

Smutný osud Pompejí láká každoročně velké množství návštěvníků, kteří se přijíždějí podívat na vykopávky a nálezy. Přes okolnosti svého vzniku je to velmi poučný pohled do historie, který nás jako stroj času přenese do Římské říše v 1. století n.l.

Autor: Michal Hamšík

Další články, které mimo jiné na stránkách o Itálii najdete, jsou:
Sardinie - ostrov kamenných věží
Padova
Janov - Kolumbovo město… nebo ne?
Milán - město uprostřed roviny
Rudá Bologna

Článek byl zobrazen 12 163 krát.