Benátky - náměstí Piazza San Marco

Benátky - náměstí Piazza San Marco

Piazza San Marco je nejen největším náměstím v italských Benátkách, ale také nejníže položeným místem ve městě, proto je bohužel několikrát do roka pravidelně zaplavováno. Napoleon Bonaparte o tomto slavném náměstí prohlásil, že je „Nejkrásnějším přijímacím pokojem v Evropě“ a s tím se nedá jinak, než souhlasit.

Náměstí sv. Marka je obklopeno nejslavnějšími benátskými budovami, jako je Basilica di San Marco, která se stala symbolem Benátek. Bazilika byla postavena v byzantském slohu, ale dnešní podobu získala v 15. století. Je bohatě zdobena mozaikami a zlatem. Charakteristických je pro ni pět kupolovitých střech s mnoha ozdobnými věžičkami a sochami. Dále na náměstí najdete dóžecí palác postavený v gotickém stylu, vysoká Campanila nabízející úchvatný pohled na město a lagunu, Museo Correr a atmosféru doplňují četné historické kavárny.

Kromě těchto významných a nepřehlédnutelných staveb zde stojí také menší památky, jako jsou například dva sloupy sv. Marka a sv. Theodora z 12. století. Ty sem byly přivezeny z východní oblasti Středomoří v roce 1170 a dnes stojí v blízkosti nábřeží. Na vrcholu sloupu sv. Marka je umístěna socha okřídleného lva, který se stal znakem Benátek. Na druhém sloupu je k vidění sv. Theodor, jeden z patronů města, vedle něhož je ještě neznámý tvor symbolického významu. Mezi těmito sloupy se kdysi nacházelo popraviště a Benátčané tak dodnes věří, že místo přináší neštěstí těm, kteří tudy projdou, proto se mu obloukem vyhýbají. Návštěvníci města a turisté však tuto pověru většinou ignorují.

Směrem na západ od sloupů stojí budova nazývaná Zecca postavená v roce 1545 Jacopem Sansovinem. Jde o jednu z mála staveb, které byly celé postaveny z kamene kvůli možnému požáru. Do roku 1870 sloužila Zecca jako městská mincovna. V sousedství je situována státní knihovna Libreria Sansoviniana z roku 1588. Jak její název napovídá, byl jejím autorem také Jacopo Sansovino.

Severně od baziliky San Marco si můžete všimnout věže s hodinami Torre dell´Orologio z roku 1499. Latinský nápis na ní praví: „Počítám pouze šťastné hodiny“. Velké hodiny zachycují fáze pohybu měsíce a slunce a také zvěrokruh. Podle legendy Benátčané tvůrcům těchto hodin nechali vypíchnout oči, aby již nemohli zhotovit podobné dílo pro jiná konkurenční města. Dvěma bronzovým sochám, které věž s hodinami zdobí, se podle tmavého vzhledu říká Mouřeníni.

Nejvyšší benátskou budovou je již zmiňovaná Campanile vysoká necelých 100 metrů, přesně tedy 98, 5 metru. Byla postavena v roce 912 a měla původně sloužit jako zvonice pro baziliku, maják a také strážní věž přístavu. Během staletí její existence bylo na ní provedeno několik změn, ale bohužel nikdo tehdy nevěnoval pozornost jejím základům, které byly pouhých 20 metrů hluboko. Neštěstí tak na sebe nenechalo dlouho čekat. Věž se změnami počasí, větrem, deštěm a opakovaně zasažená bleskem jen chátrala. Dne 14. července roku 1902 se nakonec celá zřítila. Při katastrově naštěstí nebyl nikdo zraněn, praskliny na ještě stojící stavbě byly totiž dostatečným varováním. V rozvalinách zahynula údajně akorát správcova kočka.

Poté, co se Campanila zřítila k zemi, se městská rada usnesla, že postaví věž novou, která bude totožná s tou původní. Tento závazek byl zplněn o deset let později, tedy v roce 1912. Nová věž byla o 600 tun lehčí než originál a také byla již mnohem lépe zajištěná. Ke slavnostnímu otevření došlo dne 25. dubna 1912, v den svátku sv. Marka a přesně 1000 let od postavení původní zvonice. Dnes Campanile nabízí snad nejkrásnější výhledy v Evropě.

Tři strany náměstí jsou olemovány budovami s podloubími. Jde o tzv. Procuratie, ve kterých v minulosti sídlila správa města. V jedné části těchto budov sídlí Museo Civico Correr, které prostřednictvím výstředních exponátů seznamuje návštěvníky s dlouhými dějinami Benátek. Muzeum zabírá tři patra a dělí se na historickou část, obrazovou galerii a část zaměřenou na sjednocení Itálie. V jednom ze sálů je možné si prohlédnout raná mistrovská díla Antonia Canovy. Výstava v první části muzea je řazena tematicky a začíná topografickými a jinými pohledy na město. Následují kostýmy, mince, prapory, sklo, zbraně a námořnické drobnosti.

Velmi oblíbená je však sekce věnovaná obuvi, kde jsou k vidění i tzv. zoccoli, neboli dřeváky, které kdysi nosívaly benátské ženy. V bohaté obrazové galerii najdete i slavný Carpacciův obraz „Dvě ženy“ z roku 1507, kterému se často říká také „Kurtizány“. Prohlédněte si i „Pietu“ od sicilského umělce Antonella da Messina z roku 1476.

- jap -

Další články z Itálie:
Basilica di San Marco – srdce Benátek
Florencie - Orsanmichele
Ravenna
Bergamo dvou tváří 
Cortona

Článek byl zobrazen 16 357 krát.