Caracallovy lázně

Caracallovy lázně

Když se v roce 193 našeho letopočtu dostal k moci císař Septimius Severus, toužil se svým synem Caracallou vybudovat obrovský komplex císařských lázní, kterými by si zvýšili svou popularitu. Na ploše 100 tisíc metrů čtverečních tak byly postaveny Carracalovy lázně, které dokázaly pojmout až 10 tisíc lidí.

Stavba lázní byla zahájena v roce 206 a roku 217 je Caracalla slavnostně otevřel. Na výstavbě Caracallových lázní po dobu pěti let pracovalo v průměru 9 000 dělníků denně. Lázně nepředstavovaly jen hygienické zařízení, ale měly uspokojovat nejrůznější potřeby zámožných Římanů. Lidé si sem chodili zaplavat, zapotit do sauny, navazovat nové kontakty, domlouvat obchody nebo jen tak trávit odpočinkové odpoledne. Lázně byly místem zábavy, vzdělávání i společenských styků. V blízkosti lázeňských prostor se nacházely čítárny, knihovny, umělecké galerie, masérny, tělocvičny, stadion a někdy i divadelní sál. Kolem budov vedly promenády s fontánami, hřišti a krytými portiky.

Výzdoba lázní byla honosná, což je patrné na mozaikách, které se dnes nachází ve Vatikánských muzeích. Mnohé zdejší sochy byly monumentální, pochází odtud například obrovské žulové nádrže, které dnes tvoří součást fontán na Piazza Farnese. V archeologickém muzeu v Neapoli jsou pak vystaveny sochy Farnézský býk a Farnézský Herkules.

Hlavní lázeňské sály, které mohly najednou pojmout až 1600 lidí, tvořily osu centrálního čtyřúhelníku. Další místnosti tvořily šatny (apodyteria), tělocvičny pod širým nebem (palaestrae), horké lázně (calidaria), vlažné lázně (tepidaria) a chladné lázně (frigidaria). V zimních měsících byly lázně vytápěny horkým vzduchem, který po nich byl rozváděn pod podlahou, ve stěnách a také ve stropech. Díky tomu byly lázně velmi oblíbenou součástí každodenního života obyvatel ve kteroukoliv roční dobu.

Prohlídka lázeňského komplexu začíná v jedné ze dvou tělocvičen pod širým nebem, která je vyzdobena černobílými mozaikami na stěnách a barevnými mozaikami na podlaze. Dále si můžete prohlédnout šatny s černobílými podlahami a přes vestibul dojdete až k plaveckému bazénu. Další chodbou je pak možné nahlédnout do atria a frigidaria, odkud vede cesta až na druhou stranu komplexu, do tělocvičny opět zdobené mozaikami. Obrovské oválné calidarium bylo tvořeno sedmi velkými nádržemi, ale do dnešní doby se podařilo dochovat dva cihlové sloupy. Již dávno byla zničena kopule, která vše zastřešovala. Údajně byla stejně veliká jako známá kopule Pantheonu.

Caracallovy lázně byly v provozu až do roku 537, kdy Gótové při vpádu do Říma zničili akvadukty a zamezili tak přívodu vody. Následovalo několik válečných nájezdů, díky kterým se toho z původní nádhery lázní nepodařilo mnoho dochovat. Dílo zkázy pak dokonalo zemětřesení v roce 847, kdy se sesunuly klenby vnitřních prostor. Pod vrchem Aventin se dnes již rýsují jen trosky těchto kdysi úchvatných lázní. Díky nim máte možnost si udělat alespoň malou představu o tom, jakých obřích rozměrů kdysi dosahovaly. Slávu římských lázní se již nikdy nepodařilo obnovit. Ještě do roku 1994 byly prostory horké místnosti – calidaria, používaly jako jeviště pro operní představení.