Bari

Bari

Bari - informace o městě

Přístavní město Bari, hlavní město oblasti Apulie a provincie Bari, leží na pobřeží Jaderského moře v jižní Itálii. Dodnes se zachovalo Staré Město s křivolakými uličkami, v jehož centru se nachází katedrála San Sabino (původní stavba pochází z 12. století). Citta Vecchia na návštěvníky dýchne zvláštní atmosférou, labyrintem ulic a uliček, kde se nacházejí všechny hlavní památky.

Na prvním místě je to Cattedrale di San Sabino a Basilica di San Nicola z roku 1087. V obou případech jsou to příklady vrcholné románské architektury, která Puglii proslavila. V apsidě velkého poutního kostela San Nicola je umístěna hrobka poslední kněžny z Bari Bony Sforzy, manželky polského krále Zikmunda II. Augusta.

Tato architektura v regionu vzkvétala z několika důvodů. Především silná ruka normanských, švábských a angevinských vládců po staletí poskytovala peníze a stabilitu potřebnou k postavení budov, jejichž dokončení trvalo někdy několik set let. Ve zdejším regionu se také jako v tavicím kotli mísila vládnoucí kultura s kulturami jinými, což se odráželo na budovách postavených kombinovanými styly – jako románským, normanským, byzantským, lombardským a arabským. Celkový dojem byl navíc ovlivněn importovanými řemeslníky ze severu Itálie. Puglie se také nacházela na náboženské křižovatce. Ležela totiž přímo na několika důležitých poutních cestách a blízko přístavů, kterých využívali poutníci i křižáci směřující do Svaté země.

Antické město Barium, které stálo na tomto místě, nebylo nijak významné a Byzantincům sloužilo pouze jako vstupní bod do Itálie. Rozvoj města nastal až po roce 1071, kdy ho dobyl normandský kníže Robert Guiscard. Uprostřed starého města se zvedá katedrála San Sabino (1170 – 78) se vzácnými zbytky normanské ornamentální výzdoby. Nedaleko od něho je kostel San Nikola, s jehož stavbou bylo započato v roce 1087, a který patří k nejkrásnějším stavbám románského slohu v Apulii.

Bazilika sv. Mikuláše byla zde postavena k uchovávání drahocenných ostatků na troskách byzantského guvernérova paláce. Papež Urban II. posvětil r. 1089 kryptu s Mikulášovou schránkou. Dodnes patří bazilika s kůry k nejvýznamnějším románským církevním stavbám v jižní Itálii. Jejími největšími drahocennostmi jsou vedle hrobu církevního patrona ciborium z 12. století, jediné úplně zachovalé z té doby v Apulii, jakož i slavný biskupský trůn Eliášův z bílého mramoru, který pochází z 11. století a patří k nejmimořádnějším uměleckým dílům Apulie.

V západní části starého města se nachází pevnost, původně byzantsko-normanská stavba, kterou dal v roce 1233 císař Fridrich II. Štaufský přestavět. V 16. století ji Bona Sforza dala zařídit jako palác a později sloužila jako věznice (dnes muzeum). Kromě úžasných památek v samotném městě se pro návštěvníky stane Bari určitě východiskem k dalším významným památkám Apulie.

Jako Barium bylo známo již v římské době v 1. století př. n. l., nebylo však nijak zvláště významné. V roce 465 tu bylo zřízeno biskupství, které bylo pak v 10. století povýšeno na arcibiskupství. Od dobytí Itálie byzantskými vojsky v 6. století bylo Bari v držení Byzance, a to až do roku 1071, kdy je jako poslední državu východního císařství dobyli Normané pod vedením Roberta Guiscarda. Roku 1130 se stalo součástí Království obojí Sicílie a od roku 1282 neapolského království. V 16. - 18. století Bari upadalo, o další století později došlo k jeho novému vzestupu.

Dnes obývá Bari, po Neapoli druhé největší město v jižní Itálii, na 400 tisíc obyvatel. Je obchodním centrem a střediskem chemického, loďařského a strojírenského průmyslu a zpracování ryb. Ve městě sídlí univerzita a námořnická škola.