Římský stadion Circus Maximus (Circo Massimo)

Římský stadion Circus Maximus (Circo Massimo)

Mezi slavnými římskými pahorky Palantin a Aventin byl ve čtvrtém století před naším letopočtem vybudován stadion Circo Massimo, který byl 600 metrů dlouhý a 80 metrů široký. Původně se na tomto území rozkládaly jen bažiny, které však byly odvodněny podzemním kanálem, který je doposud funkční. Voda se kanálem dostávala do řeky Tibery.

Dráha pro dvoukolové vozy tažené většinou čtyřmi koňmi byla dlouhá 1000 metrů. Jednotliví vozatajové, kteří na tomto cirku závodili, byli odlišení barvami podle příslušnosti do jednoho ze čtyř družstev. Používala se bílá, červená, zelená nebo modrá barva. Každé družstvo zajišťovalo svým jezdcům veškeré potřebné vybavení.

V současnosti na místě jen stěží rozeznáte, kde se cirk přímo nacházel, téměř nic zde není vidět. Archeologové však tvrdí, že startovní brány a podélná zídka „spina“ rozdělující závodiště na dvě části, se nachází hluboko pod zemí. Budou se však muset teprve vykopat. Pokud tedy chcete vědět, jak vypadal jeden z největších stadionů všech dob, musíte trošku popustit uzdu své fantazii. Circo Massimo měl obdélníkový tvar a byl veliký asi jako dnešní fotbalová hřiště. Podél něj byly pro diváky z kamene a ze dřeva vybudovány tři řady k sezení s celkovou kapacitou přes 250 tisíc diváků. V konečné fázi po neustálém rozšiřování stadion poskytl prostor pro 300 000 diváků.

Na stadionu se konaly ty nejoblíbenější zábavy římského lidu. V době častých her byl Circo Massimo využíván hlavně pro koňské dostihy a závody vozů. Staří Římané sledovali závody vozů více než jakýkoliv jiný sport, vozatajové tak patřili mezi nejpopulárnější sportovce své doby.  Někdy se zde však konaly také gladiátorské zápasy a dokonce i veřejné popravy. Za vlády císaře Nera se ročně pořádalo až 50 závodů. Samotný císař se jich často zúčastňoval dokonce jako zápasník. Poslední závody proběhly v roce 549 za vlády ostrogótského krále Totily, který na krátký čas v Římě vystřídal byzantské vládce.

Poté se stadion pomalu přestával užívat a po nějakou dobu se na něm dokonce pěstovalo i zelí. Na východním konci Circo Massimo se tyčí malá středověká věž, která však nemá s původním stadionem nic společného. Patřila rodině Frangipane, která ve středověku vlastnila poměrně rozsáhlé území Říma. Nejlepší výhled na Circo Massimo se naskýtá z císařských paláců na Palantinu.