Piazza Venezia (Benátské náměstí)

Piazza Venezia (Benátské náměstí)

Piazza Venezia neboli Benátské náměstí je považováno za urbanistické centrum Říma, setkává se zde totiž několik největších dopravních tepen metropole. Nepřehlédnutelnou dominantou je však novoklasický mramorový památník krále Viktora Emanuela II. pocházejícího ze Savojské dynastie. Z památníku se naskýtá nádherný výhled na město.

Stavba památníku byla zahájena v roce 1885, ale ke slavnostnímu odhalení došlo až roku 1911. Se svou délkou 135 m, šířkou 130 m a výškou 70 m, patří k největším památníkům v Itálii. Památník připomíná sjednocení Itálie, ke kterému došlo roku 1870 právě díky velké snaze Viktora Emanuela II. Na stavbě, kterou Italové posměšně nazývají „Psací stroj“, si můžete všimnout několika soch, z nichž nejvýraznější je socha Říma, ke které zleva vede průvod na oslavu práce a zprava průvod lásky k vlasti. Postranním schodištěm je možné se dostat k 12 metrů vysoké bronzové jezdecké soše krále Viktora Emanuela II., jejímž autorem je E. Chiaradia. Na podstavci jsou Maccagninovy reliéfy představující přední italská města. Další sochy umístěné nad sloupy znázorňují italské regiony. Vysoko na střechách je možné spatřit bronzová čtyřspřeží s okřídlenými sochami vítězství.

Součástí památníku Viktora Emanuela II. je rovněž hrob neznámého vojína Altare della Patria, který padl v 1. světové válce. Najdete zde také Museo Centrale del Risorgimento, v němž se pravidelně konají výstavy umění. Památník poměrně nedávno prošel rekonstrukcí a byl otevřen pro veřejnost.

Pokud se chcete seznámit s antickou historií Říma, měli byste svou prohlídku města začít právě na Piazza Venezia. Náměstí bylo pojmenováno na oslavu benátského kardinála Pietra Barbo, budoucího papeže Pavla III., který nechal ve druhé polovině 15. století vystavět Palazzo Venezia. Do paláce, jenž vznikl v době významných změn v urbanistickém vývoji města, byla zakomponována středověká věž a byly zachovány i části cimbuří. Představuje tak přechod od středověku k renesanci.

Tento goticko-renesanční palác se následně stal papežskou rezidencí a velvyslanectvím Benátské republiky. Od roku 1797 až do roku 1916 zde byla rezidence rakouského velvyslance u Svatého stolce. V období fašistické vlády se stal sídlem Mussoliniho, který právě ze zdejšího balkonu pronesl směrem na náměstí několik svých plamenných projevů. Jeho kancelář pojmenovaná Sala del Mappamondo se objevila dokonce ve filmu Charlie Chaplina „Velký diktátor“. V jedné ze scén filmu hraje Hitler s Mussolinim volejbal a za míč mají velkou zeměkouli. V budově dnes sídlí Museo del Palazzo Venezia ukrývající velkou sbírku nejrůznějších uměleckých děl, zejména středověký a renesanční nábytek, tapisérie, zbraně, sochy a keramiku. V muzeu se příležitostně konají i výstavy.