Santa Croce in Gerusalemme

Santa Croce in Gerusalemme

Římská bazilika Santa Croce in Gerusalemne neboli Svatého Kříže v Jeruzalémě stojící nedaleko Lateránské baziliky byla založena na počátku 4. století na podnět císaře Konstantina, který zde chtěl uchovávat relikvie spojené s umučením Ježíše Krista. Původně byl kostel součástí paláce sv. Heleny, matky císaře Konstantina.

Kostel byl v 18. století barokně přestavěn, i přesto se však podařilo dochovat některé z původních klasických prvků stavby. Na konkávní a konvexní části průčelí je patrný silný vliv architekta Borrominiho. Přední fasáda je ozdobena několika sochami, mezi nimiž je i socha sv. Heleny držící kříž a také císaře Konstantina. Kostel byl původně postaven jako úschovna pro důležitou relikvii, kterou svatá Helena získala ve Svaté zemi. Z toho důvodu se kostel také nazývá Svatý kříž v Jeruzalémě.

Santa Croce in Gerusalemne byl postaven na pozemcích císařské rodiny na okraji města, aby zbytečně nepobuřoval pohanskou většinu obyvatelstva. V současnosti je již poměrně složité si představit původní plán baziliky. Dochovalo se jen osm původních žulových sloupů, ostatní jsou již skryty v betonových pilířích. Naštěstí se podařilo dochovat nádhernou dlažbu vytvořenou technikou „cosmati“, při níž se využívalo malých kousků barevného mramoru a vytvářely se tak složité vzory a motivy. Zachovalá je také krásná freska v apsidě, která bývá připisována Antoniazzovi Romanovi, jež ji pravděpodobně vytvořil v roce 1492. Na fresce je vyobrazen Ježíš a výjevy spojenými s nalezením kříže.

Kostel ukrývá dvě kaple, první je zasvěcena sv. Heleně, a byla vystavěna na hlíně, kterou sv. Helena přivezla přímo ze Svaté země. Druhou je kaple relikvií, v níž si můžete prohlédnout údajné části pravého kříže, části nápisu z kříže, dva trny z trnové koruny, hřeb z kříže a dokonce prst nevěřícího sv. Tomáše.

Baziliku Santa Croce in Gerusalemne dostal při svém jmenování kardinálem jako sídelní i pražský arcibiskup Miroslav Vlk. Uvnitř kostela si můžete prohlédnout mramorovou desku se jmény kardinálů, kteří měli baziliku jako titulární, posledním je právě Miloslav Vlk. V interiéru je k vidění také kopie Turínského plátna.