Santa Cecilia in Trastevere

Santa Cecilia in Trastevere

Na rušném náměstí uprostřed římské čtvrti Trastevere se tyčí nejstarší městský mariánský kostel Santa Maria in Trastevere. Byl postaven jako pocta sv. Cecílii, kterou Římané společně s jejím manželem Valerianem umučili. Podle legendy Cecílie o svatební noci obrátila svého manžela na křesťanskou víru a oba pak žili platonicky.

Cecílie byla patronkou hudby, podle legendy vynalezla dokonce varhany. Také se traduje, že když byla vězněna v „calidariu“ (parní lázni) svého domu, zpívala nepřetržitě tři dny v kuse. Právě tehdy se ji Římané poprvé pokusili neúspěšně zabít, jako zázrakem se jim nepodařilo jí setnout hlavu. Druhý pokus už byl bohužel úspěšný – probodli jí hrdlo.

Z původní křesťanské svatyně se toho do dnešní doby příliš nedochovalo. První baziliku v těchto místech nechal na počátku 9. století postavit papež Paschalis I., který sem také nechal přenést Cecíliino tělo. Udělal tak proto, že ve svém snu uviděl místo jejího hrobu. Na kostele, který v těchto místech stojí dnes, je patrná pestrá směsice stylů a barev. Na zahradu s fontánou se vstupuje monumentální branou Ferdinanda Fugy z 18. století. Zvonice a portikus vyzdobený nádhernou mozaikou pochází z 12. století.

V trojlodním interiéru z 18. století jsou další cenné mozaiky a přes 20 antických sloupů. Ty jsou ukryty v betonových pilastrech a kromě nich zde najdeme také krásné pozůstatky z dávné minulosti. Na mozaice umístěné v apsidě z 9. století je zobrazen Ježíš se sv. Pavlem, sv. Agátou, sv. Valeriánem, sv. Petrem a sv. Cecílií. Jde o byzantskou verzi mozaiky, kterou je možné spatřit v kostele Santi Cosma e Damiano. Postava držící model kostela je Paschalis, který se nechal umístit na stejnou úroveň jako světci. Laskavá sv. Cecílie ho představuje Kristu. Kostel se může pochlubit vykládanou podlahou ve stylu „cosmati“, která pochází zřejmě ze středověku. Prohlédnout si můžete také gotický oltářní baldachýn od Arnolfa di Cambio, který jej postavil na konci 13. století. Dnes je považován za mistrovské dílo tohoto italského umělce.

Unikátním sochařským dílem je dojímavá socha sv. Cecílie od Stefana Maderna. Ten sochu vytvářel poté, co si prohlédl údajně neporušené tělo mrtvé světice, když byl její hrob v roce 1599 otevřen. Sochař dílo vytvořil ve věku dvaceti tří let a později již nevznikla žádná jiná socha, která by se jí v kvalitě zpracování vyrovnala. Maderno tehdy vytesal sochu ženy drobné postavy, ležící s tváří k zemi, se zápěstími u sebe a hlavou zahalenou závojem. Na krku a na zádech zlatem zobrazil rány, jejichž následkem sv. Cecílie zemřela. Sám autor pak na podstavec sochy vytesal slova: „V tomto hrobě leží tělo nejsvětější světice panny Cecílie, kterou jsem sám viděl neporušenou v jejím hrobě. V tomto mramoru jest zobrazena její úplná tělesná schránka“.

Kostel Santa Maria in Trastevere ukrývá několik místností, které jsou pro veřejnost uzavřeny. Představení kláštera nechali například uzavřít chodbu, v níž se nachází calidarium a obraz Guida Reniho. Není možné navštívit ani kapli Ponziani vystavující kruhovou malbu, tzv. tondo od Perugina. V přilehlém klášteře s hezkou křížovou chodbou si však každé ráno můžete prohlédnout velkou fresku od Pietra Cavalliniho s názvem „Poslední soud“ pocházející z konce 13. století.  Během renovací v roce 1725 byla freska zamalována a téměř 200 let ukryta veřejnosti. Teprve v roce 1900 se ji podařilo odhalit a znovu odkrýt. Jde o jediné velké Cavalliniho dílo, které se podařilo zachovat. Na fresce je zobrazen Kristus obklopený apoštoly, světci a anděly s pestrobarevnými křídly.

Řeholní sestry ze zdejšího kláštera sv. Cecílie vykonávají každoročně zvláštní službu. Do péče jsou jim svěřeni dva beránci, kteří dostali požehnání od samotného papeže. Starají se o ně až do Velikonoc, kdy je ostříhají a z jejich vlny upletou „pallia“ – bílé pruhy, které papež o svátku sv. Petra a sv. Pavla dne 29. června předá novým arcibiskupům.