Španělské schody

Španělské schody

Snad žádný návštěvník Říma nevynechá procházku po Španělských schodech, které spojují Španělské náměstí s kostelem Nejsvětější trojice. Přestože dostalo těchto 138 travertinových schodů název Španělské, ve skutečnosti jsou dílem Francouzů. V současnosti jde o největší a také nejstarší schodiště svého druhu v Evropě.

Jako první s myšlenkou postavit toto mohutné schodiště přišel francouzský kardinál Jules Mazarin, který byl hlavním ministrem krále Ludvíka XIV. Jeho cílem bylo vytvořit nějakou důstojnou cestu, kterou by se propojilo Španělské náměstí (Piaza di Spagna) s kostelem Nejsvětější trojice (Trinita dei Monti), který se nachází nad ním. Tento kostel totiž původně sloužil francouzské menšině v Římě. Samotný Mazarin se jím navrhovaných schodů nedožil, protože se v té době nenašel dostatek finančních prostředků k jejich realizaci. K výstavbě schodiště nakonec přeci jen došlo, ale až celých šedesát let po Mazarinově smrti. Teprve tehdy udělil papež souhlas k jejich výstavbě francouzskému velvyslanci Etiennovi Gueffierovi.

Foto: Španělské schody v obležení turistů

S výstavbou Španělských schodů bylo započato v roce 1723 a stavební práce probíhaly 3 roky. Hlavním stavitelem schodiště byl Francesco de Sancti, který se při výstavbě držel plánů architekta Alessandra Speciho. Výsledkem jejich vzájemné spolupráce je schodiště s celkem 138 travertinovými stupni a zahradními terasami. Na schodišti se střídají rovné a zakřivené linie, které stavbě dodávají pocit volnosti a pohybu.

V současnosti jsou široké barokní Španělské schody jednou z nejnavštěvovanějších památek v italské metropoli. Mladí lidé si zde dávají dostaveníčka, konají se zde módní přehlídky a spousta dalších kulturních akcí. Jsou oblíbeným místem setkávání jak samotných Římanů, tak i zahraničních turistů. Mnohokrát byly Španělské schody k vidění i v italských filmech. Nejvhodnějším obdobím pro jejich návštěvu je jaro, v období od dubna do května totiž schodiště rozkvétá množstvím růžových azalek a po okrajích je lemují svěže zelené palmy. V tuto dobu římské Španělské schodiště zaplaví ta pravá jižanská atmosféra. Oficiálně je zakázáno na schodech cokoliv jíst a pít, možnost posedět na nich si však nenechá ujít žádný z návštěvníků. Nejlepší je moci si atmosféru Španělských schodů vychutnat bez davů lidí, ale to se podaří jen málokomu. Museli byste si pořádně přivstat, ale stejně zde nebudete nikdy sami.

U spodního konce schodiště se nachází fontána Fontana della Barcaccia z roku 1629, která má nevšední tvar potápějící se lodi. Jejím autorem je slavný sochař Pietro Bernini. Nad schody je však možné obdivovat ještě jednu architektonickou zajímavost, kterou je Obelisk Sallustiano, jež byl do těchto míst přemístěn z antických Sallustianských zahrad. Obelisk byl vztyčen na místě, kam chtěli původně Francouzi umístit sochu Ludvíka, což se ovšem setkalo s nevolí papeže.

Když budete stoupat po schodech nahoru, můžete si vpravo prohlédnout Keats-Shelly Memorial House, což je místo, kde zemřel básník John Keats – jeden z předních básníků anglického romantismu. V současnosti se v tomto domě nachází muzeum věnované nejen jemu, ale také dalším významným spisovatelům 19. století. Rozhodně stojí za to Španělské schody zdolat a vystoupat až k dvouvěžovému kostelu Nejsvětější Trojice. Naskytne se vám odtamtud totiž krásný výhled na Řím. Pokud budete mít to štěstí a podaří se vám dostat dovnitř kostela, zaměřte svou pozornost na dvě nádherné fresky, které jsou dílem Daniela da Volterra, který byl žákem samotného Michelangela.