San Pietro in Vincoli (Svatý Petr v řetězech)

San Pietro in Vincoli (Svatý Petr v řetězech)

Svatý Petr v řetězech (okovech) neboli italsky San Pietro in Vincoli, je římská trojlodní bazilika s dvaceti antickými sloupy. Byla založena roku 442 a během staletí prošla mnoha přestavbami a úpravami. Stavba sama o sobě by nebyla až tak zajímavá, ovšem kdyby neukrývala nádhernou sochu Mojžíše od slavného Michelangela.

Kostel byl postaven na místě, kde byl podle legendy o 400 let dříve svatý Petr odsouzen k smrti. V té době totiž vládl císař Neron, který nechal pronásledovat všechny křesťany.  Kostel se začal stavět původně jen jako místo, kam by mohly být uloženy „vincoli“, tedy řetězy, kterými byl svatý Petr v Jeruzalémě spoután. Tyto řetězy dostal papež Lev I. od císařovny Eudoxie, která byla manželkou římského císaře Valenciána III. a která nechala tento kostel založit.

Později byly z Konstantinopole přivezeny ještě jedny okovy, kterými světce spoutali přímo v Římě. Jakmile se však oboje řetězy ocitly vedle sebe, podle legendy se zázračně spojily. Dnes jsou uloženy v kostele ve skříňce pod hlavním oltářem. Mnohem lákavější relikvií v kostele je však monumentální socha Mojžíše uložená na konci pravé boční lodě.

Michelangelo měl za úkol pro hrobku papeže Julia II. vytvořit celkem 42 soch, ale nakonec byla dokončena pouze jedna socha, ale dochovalo se i pár dalších fragmentů. Papež zaměstnal Michelangela také prací v Sixtinské kapli, proto neměl tolik času na dokončení jeho hrobky. Po smrti Julia neměl nikdo zájem plýtvat penězi na jeho oslavu, proto se Michelangelo rozhodl, že alespoň z první sochy vytvoří mocnou a oduševnělou postavu Mojžíše. Tak vzniklo jedno z jeho největších mistrovských děl. Mojžíš je zachycen, ve chvíli, kdy na hoře Sinaj přijal desky s Desaterem přikázání.

Mojžíš se mračí, viditelně je rozezlen modloslužbou svých bratří klanějících se ke zlatému teleti. Hlava Mojžíše je ozdobena rohy, které mají představovat paprsky světla, ve středověkém umění není takovéto vyobrazení ničím neobvyklým. Ve vousech sochy můžete objevit mistrovu podobu – Michelangelův charakteristický podpis a jakýsi autoportrét. V kostele jsou k vidění ještě úžasné sochy Jákobových manželek Lei a Ráchel, které však pravděpodobně dokončil jeden z Michelangelových žáků, Raffael da Montelupo.

Pokud pominete barokní strop, můžete získat poměrně dobrou představu o strohé a jednoduché struktuře baziliky. I přes opakované přestavby jsou i na dnešní stavbě stále zřetelné obrysy pěti oblouků původních vchodů z 5. století. Vlevo od hlavního vchodu je krásná freska z 15. století, na níž je zobrazeno procesí z roku 1476.